Odjakživa bytostně nesnáším, když
musím jít ve flightu na turnaji se svou sestrou. Dokážete si asi
představit, jak moc jsem se těšila na dnešní finálové kolo,
když se startovalo v obráceném pořadí ze soboty a ségra je
prakticky jediný člověk, který mě se svou ztrátou osmi ran mohl
ohrozit.
Po včerejších šesti trojputtech
bylo první místo, kam jsem ráno zamířila, cvičný green. Tráva
byla oproti včerejšku podstatně pomalejší, takže mi netrvalo
dlouho získat zpátky ztracenou jistotu. Na drivingu to sice nebyla
žádná lambáda, ale to už
není pěkných pár let...
Věděla
jsem, že v podstatě klíčové bude, jak se chytnu na začátku.
Zahájila jsem sice minelou greenu na první jamce a bogey, ale po
pěti jamkách jsem měla +1. Jamka číslo šest – prostá
záležitost.
Teorie:
Železo, železo, železo, dva putty – je to tak těžký?
Praxe:
Zatažený drive, vyklepnutí do roughu, out, příhra na green, dva
putty – sněhulák.
Kdybych
se měla za uplynulý víkend za něco pochválit, jsou to paradoxně
asi dva velmi podobné kiksy – v sobotu tripley na pětce, v neděli
na šestce, potažmo spíše to, jak jsem se s nimi vyrovnala. Oproti
uplynulým letům, kdy pro mě jedna zkažená jamka zpravidla
znamenala konec světa, jsem to tentokrát dokázala víceméně
hodit za hlavu. To byl taky důvod, proč jsem dnes první devítku
nakonec po zbytečném trojputtu na devítce došla za +5.
V tu
chvíli bylo už víceméně rozhodnuto, o to hůř se mi hledá
příčina toho, proč jsem tak strašně zkazila zbytek rundy.
Donesla jsem nakonec s hodně hořkým šklebem 85 a svůj včera
vylepšený hendikep jsem zase o desetinku navýšila.
Celkové
výsledky žen:
3.místo
– Majerová Hana (loňská mistryně)
2.místo
– Blažková Bára (předpředloňská mistryně)
1.místo
– JÁ (předloňská mistryně)
… tak
mám pocit, že protlačit se na bednu, nebude pro ostatní dámy moc
jednoduché ani v příštích letech! :)
Divácky
mnohem atraktivnější boj se odehrával ve flightu za námi, tedy v
elitním mužském ve složení Ondra Zdra, Pavel Adamec a Martin
Obyt. Bez nadsázky by se dalo říct, že v jejich podání bylo
nedělní kolo bojem „o co nejméně špatné skore“. I když to
během dne několikrát vypadalo, že Ondra své vedení ze soboty
neudrží, Pavla nakonec z trůnu po pětiletém kralování sesadil
a poslal tak hlasitý vzkaz všem, kteří tvrdili, že tlak
psychicky nezvládne.
S
rozestupem dvou ran se nakonec seřadili v pořadí: Ondra, Pavel,
Martin.
Takže,
jak to shrnout?
Především
čekám, až někdo z PilsnerGolf Resortu Hořehledy uveřejní
jakékoliv fotografie, ať už ze soboty nebo neděle. Moje rodina má
sice dohromady asi čtyři, ale ani jeden kupodivu nebyl nabitý nebo
fotodokumentaceschopný.
Za
další jsem nesmírně ráda, že se mi podařilo zůstat nohama
nazemi a s chladnou hlavou ustát pozici papírového favorita (ségra
nechť mi promine) a splnit základní podmínku pro to, abych se
dostala na mnou vytyčený vrchol sezony – Pohár mistrů na
Konopišti.
A v
neposlední řadě jsem ráda, že mým spolureprezentantem klubu
bude právě Ondra. Tímto mu chci popřát hodně úspěchů do
dalšího golfování, protože věřím tomu, že zatím urazil jen
zlomek své cesty.
Žádné komentáře:
Okomentovat