První jamkovka - středa 8.2.

Simulátor: Indoor Klatovy

Soupeř: Josef Majer

Tak to bylo nakonec ještě horší, než jsem čekala. Jistí je, že bez tréninku to zkrátka nejde. Na jednu stranu, vzhledem k tomu, že hůl jsem držela v ruce naposled někdy v říjnu, těch 87 nebylo zas tak marných. Na stranu druhou, můj soupeř zahrál neskutečných 73 a porazit by ho byla dřina, i kdybych byla ve formě. Největším problémem samozřejmě byla krátká hra, kterou prostě nejde vůbec odvozovat od reality. Holt se nemohu rovnat s někým, kdo je na simulátoru jednou týdně. Naše společná předchozí statistika je celkem jednoznačná, on mě ještě nikdy neporazil venku a já jeho ještě nikdy na simulátoru. Není divu, že hlavním důvodem mého neúspěchu je právě nevyhovující krátká hra, vždyť při našem posledním střetnutí jsem ho porazila puttem na poslední jamce.  

Ráda bych řekla, že do příště to vylepším a na Pošumavského sněhuláka půjdu vyhrát. Ale už teď vím, že do té doby (26.2.) si na hůl opět ani nesáhnu... Už abych měla odmaturováno! 

Trocha z minulosti

Mé golfové začátky byly poněkud kostrbaté a při vzpomínce na ně dodnes nechápu, jak je možné, že jsem je vůbec přežila ve zdraví.

Hůl jsem poprvé vzala do ruky snad někdy kolem roku 2004 na drivingu v Darovanském dvoře pod vedením pana Brtka. To bylo tenkrát z donucení, neboť golfu právě začala propadat babička a samotné se jí tam nechtělo. Nicméně, první pokus se jí nepovedl, tak se mě a moji sestru snažila ke golfu přitlačit znovu v roce 2006. To už bylo v Hořehledech (KDE? - na jih od Plzně), kde právě začínaly tréninky pro děti. Jak se mi tam nechtělo! Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ovšem v partě stejně starých dětí a pod vedením mladého trenéra Tomáše Rádla, se kterým jsme kromě golfu hrávali také fotbal a různé hry, se mi samozřejmě brzy zalíbilo.

Kamarádi začali tréninky opouštět, neboť golf nebyl pro jejich vrstevníky zřejmě tou dobou tak atraktivní, ale když jsem přestávala hrát kvůli kamarádům, začínaly se dostavovat první úspěchy. Hendikep 54 jsem získala přibližně v srpnu 2006, ještě toho roku si ho zlepšila, vyhrála svůj první pohár a odšťavňovač, který máme dodnes někde v kuchyni v šuplíku.

Nikdy jsem se netajila tím, že jsem golf nehrála ani tak proto, že by mě bavil, jako spíš pro ten pocit vítězství. Časy se změnily a i já si už dnes užívám pocit z povedené rány, ovšem stále neznám lepší uspokojení, než když po vydařeném turnaji zvedáte nad hlavu trofej.

Pár už jsem jich nad hlavu zvedla, zrovna se mi v novém pokoji vyjímají na poličce nad postelí tak, jak jsem si to vždycky přála. Mezi nimi i pár těch, které stojí za zmínku, jedna mistryně klubu z loňského roku. Téhož roku jsem se dopustila i jedné ze svých největších osobních proher, když jsem na následném Mistrovství mistrů klubů podcenila svou šanci a po velmi povedené první devítce zjistila, že mám velkou šanci na postup, zpanikařila a nepostoupila o ránu.

A před dvěma lety jsem začala hrát florbal v Praze. Hrála jsem ho sice i předtím, ale nemusela jsem dojíždět, a tak mi nebral tolik času. K tomu zvyšující se nároky ve škole a občas nějaká práce... A já na hraní golfu měla čím dál méně času. Loni už jsem byla jen na 5 turnajích. A to chci změnit.

Hodlám se golfu věnovat tak, abych měla na smrtelné posteli svědomí čisté. Tak přísahám!!!

Už je čas

Věděla jsem, že to přijde. Ten okamžik, kdy, přestože jsem na podzim hole do garáže ukládala poměrně s úlevou, mě začnou svrbět ruce. O to spíš, když jsem od strejdy na rok dostala předplatné GolfDigestu.

Ač to letos bude hodně těžké vzhledem k maturitě, přijímačkám na VŠ a tak podobně, jsem rozhodnutá se golfu věnovat na 100%. No, to jsem každý rok na začátku sezony. Rok co rok si vykresluji, jak budu pracovat, trénovat, vydělávat na golfové hole, ... Už asi 5 let, co tak pamatuju... A v bagu stále ty stejné ošoupané Big Berthy.

A tak, aby snad už tentokráte nezůstalo jen u planých slibů, rozhodla jsem se zaznamenávat si jakýsi golfový deníček. Našla jsem si k tomu i vhodný bloček, ale pak mi došlo, že když si to budu psát jen tak do šuplíčku, nic mě nedonutí se tomu věnovat pořádně. A tak jsem ke svému osobnímu blogu vytvořila tento, čistě golfový.

Dnes jsem tedy vytáhla hole. Když jsem si z nich zahanbeně odrolovala blátíčko ještě z podzimu, libovala jsem si, že jsou tak staré, že už na nich nejsou pořádně vidět drážky, a tak je nemusím mýt. Špína se v nich vždycky fakt nepříjemně usazovala a nešla ven... Jsem zvědavá, jak mi budou vyleštěné, skoro snad i voňavé, hole sloužit ve středu, kdy se vydám na Indoor do Klatov.Pošumavská Golfová Liga, jejíž turnajů se účastním, když mi to čas dovolí, zde pořádá turnaj "Klatovy vs. Zbytek světa" ve stylu Ryder cupu, a tak jdu hájit po boku své sestry ten zbytek světa. Jamkovku jsem měla vždycky ráda, akorát na simulátoru jsem snad ještě nikdy nevyhrála. Holt jsem spíš na tu přírodu...

Inu, uvidíme, jak mi to půjde, když jsem to nedržela dobré 3 měsíce (né-li déle) v ruce. Ale tak v posledním čísle GolfDigestu je docela čtivý rozhovor s Davidem Procházkou a ten teď nehrál měsíc a velkou hlavu si z toho nedělá, tak třeba se poštěstí.

Kdyby už bylo hezky, nezlobila bych se...