Dragon Press Open 2012 - ve zlatém odlesku

Když už je jednou za sto let možnost zvýšit si nad nějakým vlastním výkonem ego, asi bych ji měla využít. Zacpěte si tedy nosy, říká se, že samochvála smrdí. Ale znáte to, když vás nikdo jiný nepochválí, musíte to zkrátka udělat sami. Dovolte mi tedy pokusit se s více než dvoutýdenním odkladem o střízlivé hodnocení Dragon Press Openu 2012!

Desetiletá tradice tohoto turnaje pod taktovkou manželů Majerových, každoroční účast té absolutní pošumavské golfové špičky a skvělé ceny, kam až oko dohlédne – to vše udělalo z turnaje nesoucího název svého hlavního sponzora, klatovské tiskárny, jeden z nejprestižnějších turnajů sezony a asi nejprestižnější „nehořehledské“ (čti: nepořádané vedením GC Hořehledy) klání.

Musím říct, že přestože mívám většinou problém se správným načasováním formy na vrchol sezony, jak je možno vidět téměř rok co rok na Mistrovství klubu, na „Dragonu“ se mi zatím snad pokaždé dařilo. Když už jsem se neumístila, případně neukořistila nějakou tu vloženou soutěž, získala jsem jednou parádní „cenu útěchy“ - digitální foťák Kodak – o který jsme museli soupeřit před (na naše poměry) obrovským počtem diváků. Kdo mě ale zná, tomu je jasné, že i přes mírný třes v rukách jsem si takové bytí ve středu pozornosti náležitě užila, jak navíc dokazuje fotka.

Letos to ovšem hned ze startu na nějaké extrémní oslavy vůbec nevypadalo. Po paru na jedničce a bogey na dvojce přišel pokažený bunker shot na jamce číslo tři, následné doublebogey a s výsledkem +3 po třech jamkách se zdálo, že je po nadějích. Říká se, že v takových chvílí podvědomí nabyde dojmu, že už není o co hrát, člověk se uklidní a tím právě dosahuje dobrých výsledků na dalších jamkách. Já tedy musím říct, že nic z toho na mě nikdy nefungovalo, protože já, beznadějný optimista a snílek, mám naději pořád! Spíš bych celý obrat vývoje připsala následnému birdie na čtvrté jamce, které mě, jak se říká, vrátilo do hry.

Je až neuvěřitelné, že první devítku jsem došla s výsledkem +6, který by při stejné druhé devítce dokonce ani nestačil na obhajobu mého tehdejšího HCP 10,6. Nějakým naprostým zázrakem a zásahem vyšší moci jsem ale na desáté jamce zahrála birdie a zbytek došla v paru, tudíž jsem druhou devítkou za -1 výsledné skóre smrskla na +5.

Pro mě osobně byl určitě nejcennější fakt, že jsem konečně po dlouhých měsících opět zlepšovala. A tentokrát už konečně na ten kýžený SINGLE hendikep. Vítězství v naší kategorii, kterou soutěžní výbor vyslal hrát na stableford body, bylo sice nečekané, ale příjemné. Celkové vítězství (o 2 rány nad Evženem Sosnou) bylo už třešinkou na dortu a fakt, že jsme oba tak byli prvními, komu se kdy za celou historii Dragon Press Open podařilo obhájit titul, ten už nám nikdo jen tak nevezme!

Co z toho pro mě plyne?

1. Nikdy není nic ztraceno. Ani když po třech jamkách máš +3 :)
2. Musím už SAKRA začít trénovat, protože nehodlám o ten single zase hned přijít.
3. Změnit držení u puttování byl velmi dobrý tah!
4. Mám další poukaz na vyhlídkový let, který díky mé klaustrofobii a neschopnosti kohokoliv z rodiny využít jej místo mě zůstane opět nevyužit
5. Příští rok útočím na hattrick! :)
   
   Díky Frantovi Šálkovi za věnované poukazy na trička (viz foto). 
   
   
   Podrobný výsledek.
   
   
   Příště už se podíváme na 3. a 4. kolo III. ligy, tentokrát v Alfrédově. 

První jamkovka - středa 8.2.

Simulátor: Indoor Klatovy

Soupeř: Josef Majer

Tak to bylo nakonec ještě horší, než jsem čekala. Jistí je, že bez tréninku to zkrátka nejde. Na jednu stranu, vzhledem k tomu, že hůl jsem držela v ruce naposled někdy v říjnu, těch 87 nebylo zas tak marných. Na stranu druhou, můj soupeř zahrál neskutečných 73 a porazit by ho byla dřina, i kdybych byla ve formě. Největším problémem samozřejmě byla krátká hra, kterou prostě nejde vůbec odvozovat od reality. Holt se nemohu rovnat s někým, kdo je na simulátoru jednou týdně. Naše společná předchozí statistika je celkem jednoznačná, on mě ještě nikdy neporazil venku a já jeho ještě nikdy na simulátoru. Není divu, že hlavním důvodem mého neúspěchu je právě nevyhovující krátká hra, vždyť při našem posledním střetnutí jsem ho porazila puttem na poslední jamce.  

Ráda bych řekla, že do příště to vylepším a na Pošumavského sněhuláka půjdu vyhrát. Ale už teď vím, že do té doby (26.2.) si na hůl opět ani nesáhnu... Už abych měla odmaturováno! 

Už je čas

Věděla jsem, že to přijde. Ten okamžik, kdy, přestože jsem na podzim hole do garáže ukládala poměrně s úlevou, mě začnou svrbět ruce. O to spíš, když jsem od strejdy na rok dostala předplatné GolfDigestu.

Ač to letos bude hodně těžké vzhledem k maturitě, přijímačkám na VŠ a tak podobně, jsem rozhodnutá se golfu věnovat na 100%. No, to jsem každý rok na začátku sezony. Rok co rok si vykresluji, jak budu pracovat, trénovat, vydělávat na golfové hole, ... Už asi 5 let, co tak pamatuju... A v bagu stále ty stejné ošoupané Big Berthy.

A tak, aby snad už tentokráte nezůstalo jen u planých slibů, rozhodla jsem se zaznamenávat si jakýsi golfový deníček. Našla jsem si k tomu i vhodný bloček, ale pak mi došlo, že když si to budu psát jen tak do šuplíčku, nic mě nedonutí se tomu věnovat pořádně. A tak jsem ke svému osobnímu blogu vytvořila tento, čistě golfový.

Dnes jsem tedy vytáhla hole. Když jsem si z nich zahanbeně odrolovala blátíčko ještě z podzimu, libovala jsem si, že jsou tak staré, že už na nich nejsou pořádně vidět drážky, a tak je nemusím mýt. Špína se v nich vždycky fakt nepříjemně usazovala a nešla ven... Jsem zvědavá, jak mi budou vyleštěné, skoro snad i voňavé, hole sloužit ve středu, kdy se vydám na Indoor do Klatov.Pošumavská Golfová Liga, jejíž turnajů se účastním, když mi to čas dovolí, zde pořádá turnaj "Klatovy vs. Zbytek světa" ve stylu Ryder cupu, a tak jdu hájit po boku své sestry ten zbytek světa. Jamkovku jsem měla vždycky ráda, akorát na simulátoru jsem snad ještě nikdy nevyhrála. Holt jsem spíš na tu přírodu...

Inu, uvidíme, jak mi to půjde, když jsem to nedržela dobré 3 měsíce (né-li déle) v ruce. Ale tak v posledním čísle GolfDigestu je docela čtivý rozhovor s Davidem Procházkou a ten teď nehrál měsíc a velkou hlavu si z toho nedělá, tak třeba se poštěstí.

Kdyby už bylo hezky, nezlobila bych se...