Nedělní III. liga v Alfrédově - Krok za krokem

Pokus o trochu netradiční pohled na soutěžní kolo v Alfrédově.

7:00

Zima. Na drivingu ani noha a mně šlajsuje i PW. Rána – nadávka - nový balon – nová nadávka... a takhle pořád dokola. Něco mi říká, že dneska to bude zlo...

8:10 – Tee no.1

Obyčejně si přítomnost diváků užívám. Ale po tom, co jsem předváděla na drivingu, je na prvním týčku na můj vkus těch lidí trochu moc. Podruhé snídám, okukuji flight č.1 a vyčkávám... První drive kupodivu pošlu 200m před sebe – rovně.

8:40 – Tee no. 4

Po paru na jedničce a trojputtu do bogey na dvojce se mi vracejí vzpomínky na včerejšek. Lámu to parem na trojce, kde jsem včera zahrála bogey a na odpaliště čtyřky jdu chtě-nechtě se vzpomínkou na včerejší aut... Osmičku železo jsem ale bezpečně posadila na střed greenu a dvěma putty jsem oproti sobotě stáhla už tři rány.

9:00 – Tee no. 6

Pět jamek a pět greenů v regulaci je slušná bilance a se skore +1 jsem schopná odpustit si i fakt, že žádný z delších puttů do birdie mi do jamky nespadl. Přiblížila se babička s foťákem a já posílám drive doprava ke stromům. Moje spoluhráčka z flightu, reprezentující Klášter Teplá, zlomila ve snaze napodobit Tigera Woodse odpalem blízko stromu hůl. Následuje velké focení s její ex-PW a moje bogey se tak obejde bez babiččiny pozornosti.

10:00 – Tee no.10

Po sérii bogey- double bogey – bogey – bogey jdu sice na druhou devítku s vědomím, že hraju na svůj hendikep, ale jsem lehce otrávená a dostávám hlad. Když hraju dobře, tak hlad nemívám! Od babičky dostávám poslední pokyny, jak hru zlepšit, vysílá mě vstříc dalšímu bogey a jde naproti ségře.

10:40 – Tee no. 13

Dva doglegy doprava + dva odpaly na fairway + dvě druhé rány do greenu + dva dvojputty = dva pary. Trochu nuda. Na třináctce přesvědčuji sama sebe, že budu spokojená s bogey. Drive ale posílám nebezpečně daleko a přihlížející pan rozhodčí skrytým komplimentem nadhodí, že to skoro bude na druhou ránu do greenu. Po vnitřní bitvě mého konzervativního a mého agresivního já vytahuji trojku dřevo a ránou, kterou jsem pasovala na nejlepší dne, posazuji míček na foregreen. A dobrá rána je po zásluze potrestána. Když mi na více než 350 metrech stačí dvě rány, tak proč bych pak na zbylých pěti metrech nemohla zahrát rány tři, že?

11:00 – Tee no. 15

Po nešťastném odskoku do vody po drivu na čtrnáctce a dalším bogey je nejvyšší čas na další par. Dnes skvěle fungující železo osmička posílá další míček na bezpečný dvojputt na tříparu. Čas se naplňuje, počet jamek do konce se ztenčuje a já začínám cítit to, co pokaždé, když nesu slušné číslo. Rána od rány je důležitější a já jsem čím dál nervóznější.

12:00 – Hole no. 19

Hotovo. Poslední čtyři jamky paru znamenají jediné – výsledek +9, 81 ran, 39 stblů a nový HCP 9,1. Za odměnu skvělá svíčková se šesti!

I celkový pohled na výsledkovou listinu byl pro Hořehledské "barvy" příjemný, neboť oba týmy se vyšplhaly až na bronzovou příčku. 

Za zmínku stojí výkon Ondry Zdrhy, který zahrál 78 ran a vylepšil si hendikep na 10,1! 

Je jasné, že do další sezony máme cíl jediný s tím je postup! 

Odkazy:

Celkové výsledky

Hořehledy na Facebooku

Štítek III. ligy

Fotografie, opět autorem babička - Marie Švíková:

 Na startu.

 Bára Blažková

Zlomená PW 

 Trable na sedmičce vyřešil putter.

 Viktor přemýšlí, jak svůj výkon vylepšit.

 Hanka pěkně z vesela!

 El Presidente na start!

 Caroline zahloubaná do score karty. 

 Mistr klubu Pavel Adamec vyměřuje drive na desítce.

-"Tak co?" 

-"Bagdád!"

Třetí kolo, hodně ran a vody ještě víc

Včerejší 3. kolo mohlo mít klidně podtitul Potopa. A šrot... Upřímně mohu říci, že za svou dlouholetou golfovou kariéru (doufám, že to zní dostatečně důležitě) jsem horší počasí nezažila. O to hůř, že není ani podzim, ani apríl, ale polovina léta...

Když jsme se lehce po poledni vydaly na start a začalo pršet, brala jsem to s úsměvem jako lehkou provokaci a nespravedlnost. Škoda jen, že mě smích přešel už po dvou jamkách. Přibližně tou dobou jsem totiž (ten den poprvé, ale rozhodně né naposled) měla promočenou rukavici...

Podrobně reprodukovat celý průběh hry nebudu. Jednak by to vzhledem k celkovému počtu ran bylo zdlouhavé a jednak by to bylo lehce vulgární, bez sprostých slov jsem se totiž včera, uznávám, neobešla.

Moje třetí kolo v číslech

2 - Naše hra byla dvakrát přerušena kvůli bouřce. Smutným zjištěním bylo, že golfové zákony schválnosti v praxi fungují dokonale. Siréna svolávající hráče do klubovny nás zastihla samozřejmě v místech, odkud je to k ní úplně nejdál. Přičemž poprvé jsem se absolutně odmítala hnout z místa, zatímco v případě druhém, kdy jsem byla už třikrát promočená a zase usušená, třikrát ztuhlá a zase rozehraná a hodinu jsem stála v dešti mezi třináctým greenem a čtrnáctým odpalištěm na kraji lesa, jsem rezignovaně šla půl hodiny v tom největším dešti směr klubovna, aby nám tam pánové rozhodčí laskavě oznámili, že máme jít zpět a kolo dohrát.

7,5 – Slovy sedm a půl hodiny. Tolik jsme celkem strávily „na place“ od prvního týčka až po osmnáctou jamku. To už je slušná šichta.

91 – Tolik ran jsem nakonec zahrála. Nic moc k chlubení, nicméně podstatné je, že z celkem startujících 35 žen to v těch hororových podmínkách stačilo na třetí nejlepší výsledek.

A jak to vypadlo z pohledu týmu?

Jak už jsem avizovala nejen v pátek, ale i po prvních dvou kolech, naše šance na postup byly mizivé. A to jak v ženách, tak mezi muži. Oba týmy si sice v celkovém pořadí přilepšily, jenže propastný rozdíl vůči prvním místům se ještě prohloubil a nám už tak před nedělí nezbývalo než pokusit se o co nejlepší umístění.

Ještě třeba podotknout, že muži, kteří většinou celou osmnáctku stihli obejít „suchou nohou“, zahráli v sobotu skvěle. Důkazem budiž, že se škrtal výsledek Pepíka Majera, který zahrál slušných 90 ran. Nejlépe hrál náš mistr klubu Pavel Adamec – 79 ran.

Jak už bylo řečeno, mezi ženami to bylo v sobotu spíš tak trochu o přežití, a to bez nadsázky. Proto není divu, že celé tři čtvrtiny našeho týmu zahrály přes sto ran. Škrtaly jsme nakonec 108.

Když jsme se v sobotu večer, za soumraku, vracely domů, věděly jsme jediné. Že co se týče počasí, a doufejme i výsledků, horší už to nebude. Naším jediným cílem tak bylo co nejrychleji vysušit boty, umýt hole, napařit se ve vaně a namasírovat svaly. Od prvního odpalu „finálového“ dne nás totiž dělilo pouhých pár hodin...

Fotografie pořídila babička, která poctivě podporovala všechny členy týmu, na všechny výkony dohlížela a podávala nejčerstvější informace.

Pár odkazů na závěr:

Výsledky na ČGF

Hořehledy na Facebooku

Štítek III. ligy

III. liga družstev Západ A - Alfrédov - Cvičné kolo

Dalo by se říct, že bych vlastně měla být spokojená. I přesto, že jsem dnes hrála šrot, bych při vzpomínce na cvičné kolo v Házlově neměla klesat na mysli. Tam jsem totiž zahrála cvičné kolo podstatně lépe než obě soutěžní.

Dnes vážně nevyšlo téměř nic. Drivy nechodily tam, kam měly, všechna železa o deset až dvacet metrů kratší a převážně vyhozená doprava, počasí pod psa a hřiště ve stavu, o jehož způsobilosti k ligovému turnaji by se dalo dlouze polemizovat.  

Není však nač se vymlouvat, pokud nechci hned zase přijít o svůj single HCP, budu muset zítra zahrát pořádně! 

Náš ženský tým má v současnosti ztrátu 60 ran, což už reálně nejde dotáhnou, přesto se ve složení: Já - Ségra - Hanka Majerová - Karolína Vosátková, budeme snažit zahrát co nejlépe. 

Pánové mají ztrátu podobnou a o její stažení se budou pokoušet v sestavě: Viktor Horner - Ondra Zdrha - Václav Kuna - Pepa Majer - Pavel Adamec a Tomáš Krkoška. 

Tak nám držte palce!

Odkazy, kde se dají sledovat výsledky:

Česká golfová federace

GC Hořehledy na Facebooku

Štítek III. liga

Dragon Press Open 2012 - ve zlatém odlesku

Když už je jednou za sto let možnost zvýšit si nad nějakým vlastním výkonem ego, asi bych ji měla využít. Zacpěte si tedy nosy, říká se, že samochvála smrdí. Ale znáte to, když vás nikdo jiný nepochválí, musíte to zkrátka udělat sami. Dovolte mi tedy pokusit se s více než dvoutýdenním odkladem o střízlivé hodnocení Dragon Press Openu 2012!

Desetiletá tradice tohoto turnaje pod taktovkou manželů Majerových, každoroční účast té absolutní pošumavské golfové špičky a skvělé ceny, kam až oko dohlédne – to vše udělalo z turnaje nesoucího název svého hlavního sponzora, klatovské tiskárny, jeden z nejprestižnějších turnajů sezony a asi nejprestižnější „nehořehledské“ (čti: nepořádané vedením GC Hořehledy) klání.

Musím říct, že přestože mívám většinou problém se správným načasováním formy na vrchol sezony, jak je možno vidět téměř rok co rok na Mistrovství klubu, na „Dragonu“ se mi zatím snad pokaždé dařilo. Když už jsem se neumístila, případně neukořistila nějakou tu vloženou soutěž, získala jsem jednou parádní „cenu útěchy“ - digitální foťák Kodak – o který jsme museli soupeřit před (na naše poměry) obrovským počtem diváků. Kdo mě ale zná, tomu je jasné, že i přes mírný třes v rukách jsem si takové bytí ve středu pozornosti náležitě užila, jak navíc dokazuje fotka.

Letos to ovšem hned ze startu na nějaké extrémní oslavy vůbec nevypadalo. Po paru na jedničce a bogey na dvojce přišel pokažený bunker shot na jamce číslo tři, následné doublebogey a s výsledkem +3 po třech jamkách se zdálo, že je po nadějích. Říká se, že v takových chvílí podvědomí nabyde dojmu, že už není o co hrát, člověk se uklidní a tím právě dosahuje dobrých výsledků na dalších jamkách. Já tedy musím říct, že nic z toho na mě nikdy nefungovalo, protože já, beznadějný optimista a snílek, mám naději pořád! Spíš bych celý obrat vývoje připsala následnému birdie na čtvrté jamce, které mě, jak se říká, vrátilo do hry.

Je až neuvěřitelné, že první devítku jsem došla s výsledkem +6, který by při stejné druhé devítce dokonce ani nestačil na obhajobu mého tehdejšího HCP 10,6. Nějakým naprostým zázrakem a zásahem vyšší moci jsem ale na desáté jamce zahrála birdie a zbytek došla v paru, tudíž jsem druhou devítkou za -1 výsledné skóre smrskla na +5.

Pro mě osobně byl určitě nejcennější fakt, že jsem konečně po dlouhých měsících opět zlepšovala. A tentokrát už konečně na ten kýžený SINGLE hendikep. Vítězství v naší kategorii, kterou soutěžní výbor vyslal hrát na stableford body, bylo sice nečekané, ale příjemné. Celkové vítězství (o 2 rány nad Evženem Sosnou) bylo už třešinkou na dortu a fakt, že jsme oba tak byli prvními, komu se kdy za celou historii Dragon Press Open podařilo obhájit titul, ten už nám nikdo jen tak nevezme!

Co z toho pro mě plyne?

1. Nikdy není nic ztraceno. Ani když po třech jamkách máš +3 :)
2. Musím už SAKRA začít trénovat, protože nehodlám o ten single zase hned přijít.
3. Změnit držení u puttování byl velmi dobrý tah!
4. Mám další poukaz na vyhlídkový let, který díky mé klaustrofobii a neschopnosti kohokoliv z rodiny využít jej místo mě zůstane opět nevyužit
5. Příští rok útočím na hattrick! :)
   
   Díky Frantovi Šálkovi za věnované poukazy na trička (viz foto). 
   
   
   Podrobný výsledek.
   
   
   Příště už se podíváme na 3. a 4. kolo III. ligy, tentokrát v Alfrédově. 

Pinďa Cup - Darovanský dvůr

Nad akademií v Darovanském dvoře se krátce přehnala sprška právě ve chvíli, kdy jsme přijížděli do areálu. Slunce, které však v zápětí vyšlo na oblohu, nám dalo jasně najevo, že dnešní den bude na golf jako stvořený.

Darovanský dvůr, potažmo jeho akademie, byla druhou zastávkou naší letošní Pinďa Tour. Účast sice nebyla tak vysoká jako na Alfrédově, ale to můžeme směle přičíst prázdninám, které jsou v plném proudu. Celkem se na drivingu pilně rozcvičilo a na hru připravilo 8 budoucích golfistů.

Zatímco se statečně prali s nástrahami všech devíti jamek, my jsme zatím připravily krásné ceny, a tak je namístě poděkovat všem, kteří se na nich podíleli, jmenovitě paní Stehlíkové.

Jak už je na turnajích Pinďa Tour zvykem, výsledky byly nejen skvělé, ale zároveň velmi těsné - o vítězství rozhodla jedna jediná rána. Davídek Hasman, který skončil na druhém místě, tak může jen zpytovat svědomí, kterou že ránu by si mohl příště ušetřit, a dohnat tak protentokrát vítězného Honzíka Fialu. Trojici medailových pozic uzavřel Marek, pro kterého to byl vůbec první turnaj v golfové kariéře.

Pro úplnost dodáváme celkové pořadí:

1. Honzík
2. Davídek
3. Marek
4. Kája, Tomáš
5. Pepa
6. Anička
7. Míša

Mezi startujícími byl i jeden místní borec – Pepa, kterému se v naší partě líbilo natolik, že zvažuje účast na našem letním golfovém táboře, který proběhne poslední týden v srpnu. Je tedy nejvyšší čas přihlásit se, pokud byste na něm také nechtěli chybět.

Na závěr je třeba poděkovat Resortu Darovanský dvůr, který byl na náš příjezd skvěle připraven, kromě skvělého zázemí nám nabídl i příjemnou atmosféru a vstřícný personál. Děkujeme!

Další turnaj Pinďa Tour se odehraje 8.8. na akademii v Mariánských Lázních. Pro přihlášky na turnaj, na tábor, nebo v případě zájmu o podílení se na cenách, ať už v jakékoliv podobě, se obraťte, prosím, na email: blazkovat@email.cz

 Osm statečných

 Míša pózovala víc, než hrála.

 Nováček Marek.

 Tady Honzík ještě nevěděl, že vyhraje!

Ceny pro každého.

Prague Golf Masters a já - 2012

Až potkám toho, kdo mi řekl, že po maturitě se budu ohromně nudit, asi na něj úplně milá nebudu. Co bych teď za nudu dala! Nicméně, konečně jsem si našla trochu času, abych Vám s lehkým zpožděním řekla o tom, jak jsem byla na Prague Golf Masters 2012.

Jen proto, že akce zorganizované na poslední chvíli bývají nejlepší, jsem ve čtvrtek večer narychlo vyplňovala akreditační formulář V.I.P. vstupenky na Prague Golf Masters na Albatrossu. Díky jedné známé jsme se tam s tátou vydali v pátek před polednem, a já navíc ještě v neděli odpoledne díky florbalové spoluhráčce Elišce, které tímto hluboce děkuji.

Vyprávění bych ráda přehledně shrnula do několika fází, kterými jsem za tyto dva (potažmo tři) dny prošla.

1. Snaha o zmizení
   Ano, nečekaně byl náš velkolepý příjezd samý trapas. Když pominu fakt, že jsme přijeli Berlingem, celou cestu jsme jeli na dvojku, protože nám blbne spojka... Na V.I.P. parkovišti, kde nám pan Securiťák poradil, že to máme píchnout „vedle toho Bavoráka“, se naše kraksnička skvěle vyjímala...
2. Snaha vypadat důležitě
   Když jsme se dostali dostatečně daleko od auta (čti na akreditaci), přišel moment, kterého jsme se nejvíc báli (hned po tom, že tam na tu dvojku nedojedeme). Na seznamu V.I.P. hostů jsme nebyli, a tak začala honička za neznámou známou, o níž jsme věděli sotva křestní jméno, natož kdo je její nadřízený. Ale má diplomatická povaha se opět projevila a my se nakonec dovnitř doopravdy dostali.
3. Hon na Angličanky
   Nebudu se přetvařovat. Před PGM jsem moc světových hráček, respektive evropských neznala, ale dobře jsem věděla, že ta největší špička půjde společně v jednom flightu. Melissa Reid a Laura Davies, o které jsem věděla spíš to, že si místo týčka vysekává na odpališti drn, na který pokládá míček, než to, že je doživotní držitelkou karty na LET.
   Bohužel jsme je samozřejmě k mé smůle nestihli...
4. Hon na Češky
   Když už jsme tam tedy byli, rozhodli jsme se přebíhat od jedné české hráčky ke druhé. S Klárou Spilkovou, která startovala chvilku po našem příjezdu, vyrazil dav lidí, a tak jsme to s nimi moc dlouho nevydrželi. Denisa Sobotková, která šla se slovenskou Zuzanou Kamasovou, zase nebyla ve zrovna excelentní formě, na to že je to její domácí hřiště, takže byla lehce vzteklá.
5. Vlna buranství
   Chtě nechtě, přepadl nás hlad a věděli jsme, že k V.I.P. vstupence je i celodenní catering, jen jsme nevěděli kde. Popravdě, nemohu si vybrat, jestli bylo trapnější to, když jsme u stánku s klobásama přesvědčovali pána, že máme právo na jednu zdarma, nebo když jsme se omylem dostali do jídelního stanu pro hráčky... Nebo když jsme pak konečně vešli do naprosto luxusní restaurace s nikdy nekončícím rautem a dokonalou kávou.
6. Vlna zděšení
   Jako vážně. Jak je možné, že přesně ten luxus, který jsme byli „nuceni“ využít my, je přesně pro lidi jako my, zatímco samotné hráčky jedly v tom STANU, do kterého jsme předtím omylem zapadli???
7. Vnitřní sebedestrukce
   Od pátku do neděle jsem byla mimo internet, a tak jsem neměla tušení, jak turnaj probíhá. Příště budu víc věřit svým věšteckým schopnostem a svůj prvotní výkřik do tmy: „Melissa vyhraje!“ vezmu v úvahu. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jak bych příště přežila několik hodin v přítomnosti posledního, tedy vedoucího flightu, Melissy Reid a mé maličkosti - bez foťáku! Jedny z nejlepších hodin mého života tak zůstanou jen pouhou mlhavou vzpomínkou!
8. Absolutní propadnutí Melisse Reid
   Několik dní po jejím triumfálním vítězství jsem nedělala nic jiného, než že jsem gůglila různé informace, koukala na videa, rozhovory, stahovala fotky, stalkovala její Twitter a tak podobně.. Kromě tísícekrát opakovaného, že zvítězila měsíc poté, co jí při autonehodě zemřela matka, jsem se tak například dozvěděla, že golf začala hrát v 11 letech proto, že už nadále nemohla hrát fotbal s klukama... A rozhodla jsem se, že jestli mám mít důvod stát se někdy profesionální golfistkou, pak rozhodně proto, abych si s ní někdy zahrála!   
   
   Melissa Reid s Laurou Davies.
   
   
   
   Melissa Reid s trofejí na Prague Golf Masters.