# 2 - Štěstí

Jedna názorná situace, která předesílá, o čem si asi tak dneska budeme povídat:

Babička mine putt z relativně krátké vzdálenosti – míček obkrouží jamku a vrátí se jí zpět pod nohy. Babička naštvaně plácne rukou do stehna a vyčítavě se podívá na svoje vnučky, které ji doprovází: „Vidíte? A takovouhle smůlu já mám pořád!“

Vnučky na to sice nic neřeknou, ale podívají se na sebe a oběma je jim jasné, že vduchu se shodly: „Ne, babi, to nebyla smůla, to jsi prostě jen špatně zahrála...“

Nemám potřebu se tu hanlivě vyjadřovat o lidech, kteří věří na štěstí, nebo o těch, co se vymluvají na smůlu (což je o poznání horší...). Vždycky, když přijde řeč na tohle téma, vybavím si jeden dost zajímavý zážitek.

Asi dva roky zpátky se hrála III.liga u nás v Hořehledech. Jeden ze zúčastněných týmu byli i věčně nespokojení pánové se Sokolova, kteří na drivingu den před prvním kolem dávali hlasitě najevo, proč jim naše hřiště není dost dobré. K jejich smůle jsme u toho byly my se sestrou, které si ani jedna nejdeme pro hádku daleko, a tak z toho byla tkaová delší výměna názorů obsahující argumenty typu:

„Vaše fairwaye jsou moc úzké“

„Ne, to vaše rány jsou moc křivé...“

Druhý den ráno jsem jednoho ze zmíněných hráčů potkala ještě před startem. Seděl na terase u kafe a kouřil. Když mě viděl, trochu se pousmál nad vzpomínkou na předchozí den, vzal míček, který ležel na stole a pohrdavě ho po mně hodil se slovy: „Tady máš něco pro štěstí...“ Znělo to spíš jako „Ber to jako charitativní příspěvek, pochybuju, že hráčka klubu, jako je tenhle, by měla na to, koupit si provéčka...“, ale toho tónu jsem si nevšímala. Vzala jsem Titleist a utrousila:

„Díky, ale já na štěstí nevěřím...“

Ačkoliv jsem chvíli váhala, jestli mám hrát s „dárkem od nepřítele“, nakonec jsem inkriminovaný míček na prvním odpališti doopravdy posadila na týčko. Pravdou je, že jsem s tím míčkem obešla všech 18 jamek a zahrála jsem 73 ran, což byl daleko nejlepší výsledek z žen a druhý nejlepší mezi muži...

Toho pána už jsem bohužel nezastihla, ale po krátké úvaze, jestli si míček nenechám na památku, jsem mu ho poslala po jednom kolegovi s ironickým vzkazem, že „s trochou toho ŠTĚSTÍ by zítra nemusel hrát tak mizerně jako dnes...“ Dodnes nevím, jestli se k němu míček nakonec dostal, natož ten drzý vzkaz. Podstatné je, že jsem ten den hrála zkrátka dobře, těžko to byla zásluha onoho „šťastného“ míčku...  

Nedělní III. liga v Alfrédově - Krok za krokem

Pokus o trochu netradiční pohled na soutěžní kolo v Alfrédově.

7:00

Zima. Na drivingu ani noha a mně šlajsuje i PW. Rána – nadávka - nový balon – nová nadávka... a takhle pořád dokola. Něco mi říká, že dneska to bude zlo...

8:10 – Tee no.1

Obyčejně si přítomnost diváků užívám. Ale po tom, co jsem předváděla na drivingu, je na prvním týčku na můj vkus těch lidí trochu moc. Podruhé snídám, okukuji flight č.1 a vyčkávám... První drive kupodivu pošlu 200m před sebe – rovně.

8:40 – Tee no. 4

Po paru na jedničce a trojputtu do bogey na dvojce se mi vracejí vzpomínky na včerejšek. Lámu to parem na trojce, kde jsem včera zahrála bogey a na odpaliště čtyřky jdu chtě-nechtě se vzpomínkou na včerejší aut... Osmičku železo jsem ale bezpečně posadila na střed greenu a dvěma putty jsem oproti sobotě stáhla už tři rány.

9:00 – Tee no. 6

Pět jamek a pět greenů v regulaci je slušná bilance a se skore +1 jsem schopná odpustit si i fakt, že žádný z delších puttů do birdie mi do jamky nespadl. Přiblížila se babička s foťákem a já posílám drive doprava ke stromům. Moje spoluhráčka z flightu, reprezentující Klášter Teplá, zlomila ve snaze napodobit Tigera Woodse odpalem blízko stromu hůl. Následuje velké focení s její ex-PW a moje bogey se tak obejde bez babiččiny pozornosti.

10:00 – Tee no.10

Po sérii bogey- double bogey – bogey – bogey jdu sice na druhou devítku s vědomím, že hraju na svůj hendikep, ale jsem lehce otrávená a dostávám hlad. Když hraju dobře, tak hlad nemívám! Od babičky dostávám poslední pokyny, jak hru zlepšit, vysílá mě vstříc dalšímu bogey a jde naproti ségře.

10:40 – Tee no. 13

Dva doglegy doprava + dva odpaly na fairway + dvě druhé rány do greenu + dva dvojputty = dva pary. Trochu nuda. Na třináctce přesvědčuji sama sebe, že budu spokojená s bogey. Drive ale posílám nebezpečně daleko a přihlížející pan rozhodčí skrytým komplimentem nadhodí, že to skoro bude na druhou ránu do greenu. Po vnitřní bitvě mého konzervativního a mého agresivního já vytahuji trojku dřevo a ránou, kterou jsem pasovala na nejlepší dne, posazuji míček na foregreen. A dobrá rána je po zásluze potrestána. Když mi na více než 350 metrech stačí dvě rány, tak proč bych pak na zbylých pěti metrech nemohla zahrát rány tři, že?

11:00 – Tee no. 15

Po nešťastném odskoku do vody po drivu na čtrnáctce a dalším bogey je nejvyšší čas na další par. Dnes skvěle fungující železo osmička posílá další míček na bezpečný dvojputt na tříparu. Čas se naplňuje, počet jamek do konce se ztenčuje a já začínám cítit to, co pokaždé, když nesu slušné číslo. Rána od rány je důležitější a já jsem čím dál nervóznější.

12:00 – Hole no. 19

Hotovo. Poslední čtyři jamky paru znamenají jediné – výsledek +9, 81 ran, 39 stblů a nový HCP 9,1. Za odměnu skvělá svíčková se šesti!

I celkový pohled na výsledkovou listinu byl pro Hořehledské "barvy" příjemný, neboť oba týmy se vyšplhaly až na bronzovou příčku. 

Za zmínku stojí výkon Ondry Zdrhy, který zahrál 78 ran a vylepšil si hendikep na 10,1! 

Je jasné, že do další sezony máme cíl jediný s tím je postup! 

Odkazy:

Celkové výsledky

Hořehledy na Facebooku

Štítek III. ligy

Fotografie, opět autorem babička - Marie Švíková:

 Na startu.

 Bára Blažková

Zlomená PW 

 Trable na sedmičce vyřešil putter.

 Viktor přemýšlí, jak svůj výkon vylepšit.

 Hanka pěkně z vesela!

 El Presidente na start!

 Caroline zahloubaná do score karty. 

 Mistr klubu Pavel Adamec vyměřuje drive na desítce.

-"Tak co?" 

-"Bagdád!"

Třetí kolo, hodně ran a vody ještě víc

Včerejší 3. kolo mohlo mít klidně podtitul Potopa. A šrot... Upřímně mohu říci, že za svou dlouholetou golfovou kariéru (doufám, že to zní dostatečně důležitě) jsem horší počasí nezažila. O to hůř, že není ani podzim, ani apríl, ale polovina léta...

Když jsme se lehce po poledni vydaly na start a začalo pršet, brala jsem to s úsměvem jako lehkou provokaci a nespravedlnost. Škoda jen, že mě smích přešel už po dvou jamkách. Přibližně tou dobou jsem totiž (ten den poprvé, ale rozhodně né naposled) měla promočenou rukavici...

Podrobně reprodukovat celý průběh hry nebudu. Jednak by to vzhledem k celkovému počtu ran bylo zdlouhavé a jednak by to bylo lehce vulgární, bez sprostých slov jsem se totiž včera, uznávám, neobešla.

Moje třetí kolo v číslech

2 - Naše hra byla dvakrát přerušena kvůli bouřce. Smutným zjištěním bylo, že golfové zákony schválnosti v praxi fungují dokonale. Siréna svolávající hráče do klubovny nás zastihla samozřejmě v místech, odkud je to k ní úplně nejdál. Přičemž poprvé jsem se absolutně odmítala hnout z místa, zatímco v případě druhém, kdy jsem byla už třikrát promočená a zase usušená, třikrát ztuhlá a zase rozehraná a hodinu jsem stála v dešti mezi třináctým greenem a čtrnáctým odpalištěm na kraji lesa, jsem rezignovaně šla půl hodiny v tom největším dešti směr klubovna, aby nám tam pánové rozhodčí laskavě oznámili, že máme jít zpět a kolo dohrát.

7,5 – Slovy sedm a půl hodiny. Tolik jsme celkem strávily „na place“ od prvního týčka až po osmnáctou jamku. To už je slušná šichta.

91 – Tolik ran jsem nakonec zahrála. Nic moc k chlubení, nicméně podstatné je, že z celkem startujících 35 žen to v těch hororových podmínkách stačilo na třetí nejlepší výsledek.

A jak to vypadlo z pohledu týmu?

Jak už jsem avizovala nejen v pátek, ale i po prvních dvou kolech, naše šance na postup byly mizivé. A to jak v ženách, tak mezi muži. Oba týmy si sice v celkovém pořadí přilepšily, jenže propastný rozdíl vůči prvním místům se ještě prohloubil a nám už tak před nedělí nezbývalo než pokusit se o co nejlepší umístění.

Ještě třeba podotknout, že muži, kteří většinou celou osmnáctku stihli obejít „suchou nohou“, zahráli v sobotu skvěle. Důkazem budiž, že se škrtal výsledek Pepíka Majera, který zahrál slušných 90 ran. Nejlépe hrál náš mistr klubu Pavel Adamec – 79 ran.

Jak už bylo řečeno, mezi ženami to bylo v sobotu spíš tak trochu o přežití, a to bez nadsázky. Proto není divu, že celé tři čtvrtiny našeho týmu zahrály přes sto ran. Škrtaly jsme nakonec 108.

Když jsme se v sobotu večer, za soumraku, vracely domů, věděly jsme jediné. Že co se týče počasí, a doufejme i výsledků, horší už to nebude. Naším jediným cílem tak bylo co nejrychleji vysušit boty, umýt hole, napařit se ve vaně a namasírovat svaly. Od prvního odpalu „finálového“ dne nás totiž dělilo pouhých pár hodin...

Fotografie pořídila babička, která poctivě podporovala všechny členy týmu, na všechny výkony dohlížela a podávala nejčerstvější informace.

Pár odkazů na závěr:

Výsledky na ČGF

Hořehledy na Facebooku

Štítek III. ligy

III. liga družstev Západ A - Alfrédov - Cvičné kolo

Dalo by se říct, že bych vlastně měla být spokojená. I přesto, že jsem dnes hrála šrot, bych při vzpomínce na cvičné kolo v Házlově neměla klesat na mysli. Tam jsem totiž zahrála cvičné kolo podstatně lépe než obě soutěžní.

Dnes vážně nevyšlo téměř nic. Drivy nechodily tam, kam měly, všechna železa o deset až dvacet metrů kratší a převážně vyhozená doprava, počasí pod psa a hřiště ve stavu, o jehož způsobilosti k ligovému turnaji by se dalo dlouze polemizovat.  

Není však nač se vymlouvat, pokud nechci hned zase přijít o svůj single HCP, budu muset zítra zahrát pořádně! 

Náš ženský tým má v současnosti ztrátu 60 ran, což už reálně nejde dotáhnou, přesto se ve složení: Já - Ségra - Hanka Majerová - Karolína Vosátková, budeme snažit zahrát co nejlépe. 

Pánové mají ztrátu podobnou a o její stažení se budou pokoušet v sestavě: Viktor Horner - Ondra Zdrha - Václav Kuna - Pepa Majer - Pavel Adamec a Tomáš Krkoška. 

Tak nám držte palce!

Odkazy, kde se dají sledovat výsledky:

Česká golfová federace

GC Hořehledy na Facebooku

Štítek III. liga

Druhé kolo a golf o hlavě

Dalo by se říct, že pokud mě znáte osobně, můžete být vlastně rádi. Znáte totiž největšího blbce pod sluncem!

Může to znít trochu přehnaně, ale to, co jsem vyvedla ve druhém kole třetí ligy v Házlově, to se jen tak nevidí. Kdo se už stihl podívat na výsledky (odkaz), tak se asi diví, proč se tvářím nespokojeně s výsledkem 88 ran, což je jednu ránu přes můj hrací hendikep. To však pouze do chvíle, než rozklikne podrobné výsledky na každé jamce. Ano, zdá se to neuvěřitelné, ale je to tak. Po deseti jamkách jsem šla +4 a na těch zbylých osmi jsem dokázala vykouzlit neskutečných dalších +12...

Ne, že bych informace o nedělním kole psala až teď proto, že bych to musela rozdýchávat... Trochu nesmyslně se tím veřejně „chlubím“ snad jen proto, abych se z toho co možná nejvíce do budoucna poučila. Golf je zkrátka o hlavě mnohem více, než jsem si doteď myslela. Každou odehranou ránu bych měla hodit za hlavu, nehledě na to, jak hloupě či dokonale provedená byla (nedohraný metrový put do birdie, …). Nic se s tím totiž už stejně nedá dělat, jakmile máte nahlodanou psychiku, tak jste ten den na hřišti zbytečně. Mohla bych vyprávět o tom, jak jsem se ze všech sil po naprosto zbytečném doublebogey snažila vrátit zpět do hry, přihodila další bogey a už jen bezmocně sledovala, jak na svých dalších dvou nejoblíbenějších jamkách připisuju ještě 4 rány navrch...

No, nicméně abych doplnila výsledky, v polovině ligy jsme momentálně stále na pátém místě, ovšem na první Týn nad Vltavou ztrácíme už 60 ran. Předposlední víkend v červenci nás čekají ještě dvě kola v Alfrédově, ale ztráta už je to velká.

Muži jsou sice na místě sedmém, ale na první místo ztrácí o čtyři rány méně a na Alfrédov si prý velmi věří.  

Stejně jako dosud, i další zprávy z dění III. ligy můžete sledovat podle štítku (odkaz).

Házlov - Cvičné kolo a první komplikace

Hlásím se z pokoje v pensionu Seedberg nedaleko golfového hřiště v Házlově. Tento víkend se tu totiž pokusíme postoupit ze III. ligy družstev Západ A. Než se zítra pustíme do bojů, je třeba ujasnit si pár věcí.

Co je důležité, přestože jsem věkově z týmu žen nejmladší, hlavně díky nejnižšímu hendikepu jsem dostala tu důvěru a jsem pro tenhle víkend kapitán. Co si budeme povídat, kromě toho, že jsem odevzdala nominaci se svým podpisem a zítra si musím vyzvednou visačku „Kapitán GC Hořehledy“, to zas tak významná funkce není. Nicméně já, přestože mám za sebou už nějakých 6 let florbalu a 5 let golfu, jsem nikdy kapitánem nebyla, a tak tomu hodlám sama připsat patřičný význam!

Do dnešního cvičného kola jsem vyrazila s ambicemi potvrdit papírové předpoklady a donést číslo hodné mého hendikepu. Společně se sestrou, s El Presidente a talentovaným Ondrou Zdrhou jsme vyladili formu na driving range, a přestože ne všechny jamky nám vyšly tak, jak jsme si představovali, za sebe musím říct, že jsem spokojená. Hendikep jsem si obhájila, což pro mě, jakožto veli krátkou hráčku, je na tomto poměrně dlouhém hřišti úspěch.

Hned večer se naskytla první komplikace. Jedné člence našeho týmu nebylo povoleno startovat, protože její členství v klubu nesplňovalo požadované podmínky. Reprezentant klubu musí být členem dříve než v dubnu. Teď to tedy znamená, že budeme hrát 3 a všechny 3 výsledky se budou počítat, nemáme koho „škrtnout“. Je to velká nepříjemnost, ale i tak věřím, že se nám podaří zítra zahrát kvalitní výsledky.

Důkaz o tom, že dolaďujeme formu u sledování Golf Channelu, a zítra držte palce! :)  

Pro sledování našich výsledků klikněte na štítek III. ligy.