Tipsport Pohár mistrů - Konopiště

„Už abych byla doma“ bylo to jediné, na co jsem celý den myslela. Pár jamek před koncem mi došlo, že je to na postup. Tak jsem ten zbytek pro jistotu podělala...

Po čtrnáctidenní golfové pauze jsem nečekala, že mi to nějak extra půjde. Jenže když jsem k tomu přičetla jakési natažené součástky v levém zápěstí, rýmu a teplotu jakožto příznaky začínající nemoci, byl zázrak, že jsem to vůbec došla.

Opravdu mě mrzí, že jsem do toho nemohla dát víc, vždyť jsem měla téměř profesionální podmínky – osobního řidiče, kedíka, vlastní kuchařku a diváka v jednom. Ehm, no, dobře. Ségra tlačila vozík s bagem jenom po rovině, když jsem něco podělala, tak se mi vysmála a s puttováním mi nepomohla, protože prý neumí číst greeny. Babi s tátou tvořili skvělý tým – vyrazili jsme ráno směle bez mapy, protože babi „tam přece už několikrát byla, tak si tu cestu pamatuje!“ Nikoho tedy nejspíš nepřekvapí, že jsme lehce bloudili. Babi navíc celých osmnáct jamek dělala „přední voj“, což nejen že znervózňovalo mé spoluhráčky z flightu, ale také způsobilo, že jsme téměř každou jamkou řvali zběsilé FOOOR jen proto, že babi nám „šla napřed sledovat míčky“. Co jí odepřít nemůžu, je trvalý přísun řízků a muffinů. Jen bych ocenila, kdyby tomu neříkala doslova „mufínka“ a já s tím řízkem nevypadala jak českej turista...

Před poslední jamkou jsem věděla, že „jdu na svůj“... Velkohubé prohlášení, že teda na osmnáctce zahraju par, bylo potrestáno ušmudlaným tripláčem a já můžu být vlastně ráda – tentokrát mi postup neutekl o jednu ránu, jako před dvěma lety. Tentokrát mi utekl o tři – tedy víceméně o tu jednu jamku...

No nic, musím vyléčit zranění, rýmičku a zlomené srdíčko … a pustit se do toho znovu!

Ovšem, závěrem nemohu opomenout mého klubového kolegu – Ondra Zdrha zahrál oba dny famózně, umístil se nakonec na 9.příčce a zlepšil si konečně hendikep pod vytoužených 6! Gratuluju, kamaráde! :)   

# 2 - Štěstí

Jedna názorná situace, která předesílá, o čem si asi tak dneska budeme povídat:

Babička mine putt z relativně krátké vzdálenosti – míček obkrouží jamku a vrátí se jí zpět pod nohy. Babička naštvaně plácne rukou do stehna a vyčítavě se podívá na svoje vnučky, které ji doprovází: „Vidíte? A takovouhle smůlu já mám pořád!“

Vnučky na to sice nic neřeknou, ale podívají se na sebe a oběma je jim jasné, že vduchu se shodly: „Ne, babi, to nebyla smůla, to jsi prostě jen špatně zahrála...“

Nemám potřebu se tu hanlivě vyjadřovat o lidech, kteří věří na štěstí, nebo o těch, co se vymluvají na smůlu (což je o poznání horší...). Vždycky, když přijde řeč na tohle téma, vybavím si jeden dost zajímavý zážitek.

Asi dva roky zpátky se hrála III.liga u nás v Hořehledech. Jeden ze zúčastněných týmu byli i věčně nespokojení pánové se Sokolova, kteří na drivingu den před prvním kolem dávali hlasitě najevo, proč jim naše hřiště není dost dobré. K jejich smůle jsme u toho byly my se sestrou, které si ani jedna nejdeme pro hádku daleko, a tak z toho byla tkaová delší výměna názorů obsahující argumenty typu:

„Vaše fairwaye jsou moc úzké“

„Ne, to vaše rány jsou moc křivé...“

Druhý den ráno jsem jednoho ze zmíněných hráčů potkala ještě před startem. Seděl na terase u kafe a kouřil. Když mě viděl, trochu se pousmál nad vzpomínkou na předchozí den, vzal míček, který ležel na stole a pohrdavě ho po mně hodil se slovy: „Tady máš něco pro štěstí...“ Znělo to spíš jako „Ber to jako charitativní příspěvek, pochybuju, že hráčka klubu, jako je tenhle, by měla na to, koupit si provéčka...“, ale toho tónu jsem si nevšímala. Vzala jsem Titleist a utrousila:

„Díky, ale já na štěstí nevěřím...“

Ačkoliv jsem chvíli váhala, jestli mám hrát s „dárkem od nepřítele“, nakonec jsem inkriminovaný míček na prvním odpališti doopravdy posadila na týčko. Pravdou je, že jsem s tím míčkem obešla všech 18 jamek a zahrála jsem 73 ran, což byl daleko nejlepší výsledek z žen a druhý nejlepší mezi muži...

Toho pána už jsem bohužel nezastihla, ale po krátké úvaze, jestli si míček nenechám na památku, jsem mu ho poslala po jednom kolegovi s ironickým vzkazem, že „s trochou toho ŠTĚSTÍ by zítra nemusel hrát tak mizerně jako dnes...“ Dodnes nevím, jestli se k němu míček nakonec dostal, natož ten drzý vzkaz. Podstatné je, že jsem ten den hrála zkrátka dobře, těžko to byla zásluha onoho „šťastného“ míčku...  

Nedělní III. liga v Alfrédově - Krok za krokem

Pokus o trochu netradiční pohled na soutěžní kolo v Alfrédově.

7:00

Zima. Na drivingu ani noha a mně šlajsuje i PW. Rána – nadávka - nový balon – nová nadávka... a takhle pořád dokola. Něco mi říká, že dneska to bude zlo...

8:10 – Tee no.1

Obyčejně si přítomnost diváků užívám. Ale po tom, co jsem předváděla na drivingu, je na prvním týčku na můj vkus těch lidí trochu moc. Podruhé snídám, okukuji flight č.1 a vyčkávám... První drive kupodivu pošlu 200m před sebe – rovně.

8:40 – Tee no. 4

Po paru na jedničce a trojputtu do bogey na dvojce se mi vracejí vzpomínky na včerejšek. Lámu to parem na trojce, kde jsem včera zahrála bogey a na odpaliště čtyřky jdu chtě-nechtě se vzpomínkou na včerejší aut... Osmičku železo jsem ale bezpečně posadila na střed greenu a dvěma putty jsem oproti sobotě stáhla už tři rány.

9:00 – Tee no. 6

Pět jamek a pět greenů v regulaci je slušná bilance a se skore +1 jsem schopná odpustit si i fakt, že žádný z delších puttů do birdie mi do jamky nespadl. Přiblížila se babička s foťákem a já posílám drive doprava ke stromům. Moje spoluhráčka z flightu, reprezentující Klášter Teplá, zlomila ve snaze napodobit Tigera Woodse odpalem blízko stromu hůl. Následuje velké focení s její ex-PW a moje bogey se tak obejde bez babiččiny pozornosti.

10:00 – Tee no.10

Po sérii bogey- double bogey – bogey – bogey jdu sice na druhou devítku s vědomím, že hraju na svůj hendikep, ale jsem lehce otrávená a dostávám hlad. Když hraju dobře, tak hlad nemívám! Od babičky dostávám poslední pokyny, jak hru zlepšit, vysílá mě vstříc dalšímu bogey a jde naproti ségře.

10:40 – Tee no. 13

Dva doglegy doprava + dva odpaly na fairway + dvě druhé rány do greenu + dva dvojputty = dva pary. Trochu nuda. Na třináctce přesvědčuji sama sebe, že budu spokojená s bogey. Drive ale posílám nebezpečně daleko a přihlížející pan rozhodčí skrytým komplimentem nadhodí, že to skoro bude na druhou ránu do greenu. Po vnitřní bitvě mého konzervativního a mého agresivního já vytahuji trojku dřevo a ránou, kterou jsem pasovala na nejlepší dne, posazuji míček na foregreen. A dobrá rána je po zásluze potrestána. Když mi na více než 350 metrech stačí dvě rány, tak proč bych pak na zbylých pěti metrech nemohla zahrát rány tři, že?

11:00 – Tee no. 15

Po nešťastném odskoku do vody po drivu na čtrnáctce a dalším bogey je nejvyšší čas na další par. Dnes skvěle fungující železo osmička posílá další míček na bezpečný dvojputt na tříparu. Čas se naplňuje, počet jamek do konce se ztenčuje a já začínám cítit to, co pokaždé, když nesu slušné číslo. Rána od rány je důležitější a já jsem čím dál nervóznější.

12:00 – Hole no. 19

Hotovo. Poslední čtyři jamky paru znamenají jediné – výsledek +9, 81 ran, 39 stblů a nový HCP 9,1. Za odměnu skvělá svíčková se šesti!

I celkový pohled na výsledkovou listinu byl pro Hořehledské "barvy" příjemný, neboť oba týmy se vyšplhaly až na bronzovou příčku. 

Za zmínku stojí výkon Ondry Zdrhy, který zahrál 78 ran a vylepšil si hendikep na 10,1! 

Je jasné, že do další sezony máme cíl jediný s tím je postup! 

Odkazy:

Celkové výsledky

Hořehledy na Facebooku

Štítek III. ligy

Fotografie, opět autorem babička - Marie Švíková:

 Na startu.

 Bára Blažková

Zlomená PW 

 Trable na sedmičce vyřešil putter.

 Viktor přemýšlí, jak svůj výkon vylepšit.

 Hanka pěkně z vesela!

 El Presidente na start!

 Caroline zahloubaná do score karty. 

 Mistr klubu Pavel Adamec vyměřuje drive na desítce.

-"Tak co?" 

-"Bagdád!"

Pinďa Cup - Darovanský dvůr

Nad akademií v Darovanském dvoře se krátce přehnala sprška právě ve chvíli, kdy jsme přijížděli do areálu. Slunce, které však v zápětí vyšlo na oblohu, nám dalo jasně najevo, že dnešní den bude na golf jako stvořený.

Darovanský dvůr, potažmo jeho akademie, byla druhou zastávkou naší letošní Pinďa Tour. Účast sice nebyla tak vysoká jako na Alfrédově, ale to můžeme směle přičíst prázdninám, které jsou v plném proudu. Celkem se na drivingu pilně rozcvičilo a na hru připravilo 8 budoucích golfistů.

Zatímco se statečně prali s nástrahami všech devíti jamek, my jsme zatím připravily krásné ceny, a tak je namístě poděkovat všem, kteří se na nich podíleli, jmenovitě paní Stehlíkové.

Jak už je na turnajích Pinďa Tour zvykem, výsledky byly nejen skvělé, ale zároveň velmi těsné - o vítězství rozhodla jedna jediná rána. Davídek Hasman, který skončil na druhém místě, tak může jen zpytovat svědomí, kterou že ránu by si mohl příště ušetřit, a dohnat tak protentokrát vítězného Honzíka Fialu. Trojici medailových pozic uzavřel Marek, pro kterého to byl vůbec první turnaj v golfové kariéře.

Pro úplnost dodáváme celkové pořadí:

1. Honzík
2. Davídek
3. Marek
4. Kája, Tomáš
5. Pepa
6. Anička
7. Míša

Mezi startujícími byl i jeden místní borec – Pepa, kterému se v naší partě líbilo natolik, že zvažuje účast na našem letním golfovém táboře, který proběhne poslední týden v srpnu. Je tedy nejvyšší čas přihlásit se, pokud byste na něm také nechtěli chybět.

Na závěr je třeba poděkovat Resortu Darovanský dvůr, který byl na náš příjezd skvěle připraven, kromě skvělého zázemí nám nabídl i příjemnou atmosféru a vstřícný personál. Děkujeme!

Další turnaj Pinďa Tour se odehraje 8.8. na akademii v Mariánských Lázních. Pro přihlášky na turnaj, na tábor, nebo v případě zájmu o podílení se na cenách, ať už v jakékoliv podobě, se obraťte, prosím, na email: blazkovat@email.cz

 Osm statečných

 Míša pózovala víc, než hrála.

 Nováček Marek.

 Tady Honzík ještě nevěděl, že vyhraje!

Ceny pro každého.

Házlov - Cvičné kolo a první komplikace

Hlásím se z pokoje v pensionu Seedberg nedaleko golfového hřiště v Házlově. Tento víkend se tu totiž pokusíme postoupit ze III. ligy družstev Západ A. Než se zítra pustíme do bojů, je třeba ujasnit si pár věcí.

Co je důležité, přestože jsem věkově z týmu žen nejmladší, hlavně díky nejnižšímu hendikepu jsem dostala tu důvěru a jsem pro tenhle víkend kapitán. Co si budeme povídat, kromě toho, že jsem odevzdala nominaci se svým podpisem a zítra si musím vyzvednou visačku „Kapitán GC Hořehledy“, to zas tak významná funkce není. Nicméně já, přestože mám za sebou už nějakých 6 let florbalu a 5 let golfu, jsem nikdy kapitánem nebyla, a tak tomu hodlám sama připsat patřičný význam!

Do dnešního cvičného kola jsem vyrazila s ambicemi potvrdit papírové předpoklady a donést číslo hodné mého hendikepu. Společně se sestrou, s El Presidente a talentovaným Ondrou Zdrhou jsme vyladili formu na driving range, a přestože ne všechny jamky nám vyšly tak, jak jsme si představovali, za sebe musím říct, že jsem spokojená. Hendikep jsem si obhájila, což pro mě, jakožto veli krátkou hráčku, je na tomto poměrně dlouhém hřišti úspěch.

Hned večer se naskytla první komplikace. Jedné člence našeho týmu nebylo povoleno startovat, protože její členství v klubu nesplňovalo požadované podmínky. Reprezentant klubu musí být členem dříve než v dubnu. Teď to tedy znamená, že budeme hrát 3 a všechny 3 výsledky se budou počítat, nemáme koho „škrtnout“. Je to velká nepříjemnost, ale i tak věřím, že se nám podaří zítra zahrát kvalitní výsledky.

Důkaz o tom, že dolaďujeme formu u sledování Golf Channelu, a zítra držte palce! :)  

Pro sledování našich výsledků klikněte na štítek III. ligy.

Den otevřených dveří a první fanoušek

Jako každý rok, i letos náš golfový klub v Hořehledech otevřel dveře všem potencionálním zájemcům o tento sport, kteří si tak dnes po celé odpoledne mohli přijít nejen golf vyzkoušet, poslechnout si něco zajímavého z jeho historie, ale také si odnesli slevu na případné členství.

Na driving range na ně čekal zkušený tým trenérů (včetně mě), dostatek míčků a holí k zapůjčení a navíc také nějaké to občerstvení.

Musím říci, že většina lidí dnešek pojala spíše jako nevšedně strávené odpoledne než jako první krok v cestě za novým koníčkem. I přesto se však našlo pár přirozených talentů, které jejich povedené odpaly uchvátily natolik, že jsme je v Hořehledech jistě neviděli naposled.

Mezi zásadní zjištění dne musím rozhodně zařadit následující. Mám svého prvního oficiálního fanouška! Jeden starší pán za mnou přivedl svého vnoučka, že prý abych si ho vzala do parády. Zatímco prcek pilně odpaloval, vyslechla jsem si pár velmi milých komplimentů... A musím říci, že na to by si člověk opravdu rychle zvykl. Nakonec jsem zjistila, že pán má pěkně v merku, kde jsem kdy hrála, věděl i o Prezidentském poháru z minulého týdne a příliš nadšený prý z mého výsledku nebyl!

A tak je to tady... Mám svého prvního fanouška, teď už vím, že mám kvůli komu hrát a proč se snažit. Zvláštní, ale příjemné…