Mistrovství klubu - Ondra přepisuje historii!

Odjakživa bytostně nesnáším, když musím jít ve flightu na turnaji se svou sestrou. Dokážete si asi představit, jak moc jsem se těšila na dnešní finálové kolo, když se startovalo v obráceném pořadí ze soboty a ségra je prakticky jediný člověk, který mě se svou ztrátou osmi ran mohl ohrozit.

Po včerejších šesti trojputtech bylo první místo, kam jsem ráno zamířila, cvičný green. Tráva byla oproti včerejšku podstatně pomalejší, takže mi netrvalo dlouho získat zpátky ztracenou jistotu. Na drivingu to sice nebyla žádná lambáda, ale to už není pěkných pár let...

Věděla jsem, že v podstatě klíčové bude, jak se chytnu na začátku. Zahájila jsem sice minelou greenu na první jamce a bogey, ale po pěti jamkách jsem měla +1. Jamka číslo šest – prostá záležitost.

Teorie: Železo, železo, železo, dva putty – je to tak těžký?

Praxe: Zatažený drive, vyklepnutí do roughu, out, příhra na green, dva putty – sněhulák.

Kdybych se měla za uplynulý víkend za něco pochválit, jsou to paradoxně asi dva velmi podobné kiksy – v sobotu tripley na pětce, v neděli na šestce, potažmo spíše to, jak jsem se s nimi vyrovnala. Oproti uplynulým letům, kdy pro mě jedna zkažená jamka zpravidla znamenala konec světa, jsem to tentokrát dokázala víceméně hodit za hlavu. To byl taky důvod, proč jsem dnes první devítku nakonec po zbytečném trojputtu na devítce došla za +5.

V tu chvíli bylo už víceméně rozhodnuto, o to hůř se mi hledá příčina toho, proč jsem tak strašně zkazila zbytek rundy. Donesla jsem nakonec s hodně hořkým šklebem 85 a svůj včera vylepšený hendikep jsem zase o desetinku navýšila.

Celkové výsledky žen:

3.místo – Majerová Hana (loňská mistryně)

2.místo – Blažková Bára (předpředloňská mistryně)

1.místo – JÁ (předloňská mistryně)

… tak mám pocit, že protlačit se na bednu, nebude pro ostatní dámy moc jednoduché ani v příštích letech! :)

Divácky mnohem atraktivnější boj se odehrával ve flightu za námi, tedy v elitním mužském ve složení Ondra Zdra, Pavel Adamec a Martin Obyt. Bez nadsázky by se dalo říct, že v jejich podání bylo nedělní kolo bojem „o co nejméně špatné skore“. I když to během dne několikrát vypadalo, že Ondra své vedení ze soboty neudrží, Pavla nakonec z trůnu po pětiletém kralování sesadil a poslal tak hlasitý vzkaz všem, kteří tvrdili, že tlak psychicky nezvládne.

S rozestupem dvou ran se nakonec seřadili v pořadí: Ondra, Pavel, Martin.

Takže, jak to shrnout?

Především čekám, až někdo z PilsnerGolf Resortu Hořehledy uveřejní jakékoliv fotografie, ať už ze soboty nebo neděle. Moje rodina má sice dohromady asi čtyři, ale ani jeden kupodivu nebyl nabitý nebo fotodokumentaceschopný.

Za další jsem nesmírně ráda, že se mi podařilo zůstat nohama nazemi a s chladnou hlavou ustát pozici papírového favorita (ségra nechť mi promine) a splnit základní podmínku pro to, abych se dostala na mnou vytyčený vrchol sezony – Pohár mistrů na Konopišti.

A v neposlední řadě jsem ráda, že mým spolureprezentantem klubu bude právě Ondra. Tímto mu chci popřát hodně úspěchů do dalšího golfování, protože věřím tomu, že zatím urazil jen zlomek své cesty.  

Pinďa Cup - Finále v Hořehledech

   Ať chci nebo ne, jedno musím sportovně uznat. Ti naši prckové mě opět dostali. Snad se nikdo nebude zlobit, když začnu trochu zeširoka...
   Je to něco málo přes 4 roky, co jsem poprvé, lehce nervózní a se sestrou po boku přišla na pravidelný pondělní trénink v roli trenérky. Za tu dobu se toho hodně změnilo, troufám si tvrdit, že všechny změny dopadly dobře, nebo alespoň měly původně dobrý záměr. 

   Od obyčejných tréninků, patovacích soutěží o lízátko, přes první pořádný turnaj na pořádném hřišti, až po monstrózní tour po Západních Čechách a ceny nemalých hodnot. To všechno byly zkušenosti, které nám pomohly vykrystalizovat takovou podobu, kterou u nás měl mládežnický golf letos. Tréninky se sice lehce zpoplatnily, ale i bez hlavního sponzora loňského roku se nám povedlo dát dětem možnost zahrát si na hřištích špičkové úrovně – Alfrédov, Darovanský dvůr i Mariánské Lázně.
   Ať jsem sebevíc neustále tvrdila, že mít na starost tyhle špunty je ta nejlepší antikoncepce, za ta léta mi všichni přirostli k srdci. Nevím, jestli je nějaký lepší pocit, než sledovat jejich radosti, nebo jestli mám nějaké lepší historky než z těchto tréninků, ale o tom třeba jindy..

  Celou sezónu všichni pilně trénovali (někteří více), ale všichni se dočkali toho dne, kdy se v Hořehledech hrál finálový turnaj celé tour, a tak se zároveň rozdávaly ty největší ceny.
   Bohužel, snad jediný deštivý den celého srpna nám vyšel zrovna na pátek a malé naděje nám trochu zmokly. Nicméně, když se přes všech 9 jamek všichni prokousali až do restaurace, čekala tam na ně porce hranolek, kuřecí řízečky a palačinky se zmrzlinou, takže na nějaké promoklé ponožky bylo brzy zapomenuto.
   Než se začalo vyhlašovat, ségry Bára a Simča, kterým se povedlo téměř nemožné – za předchozí turnaje nasbíraly stejný celkový počet bodů –, se ještě jednou utkaly v patovací soutěži, která rozhodla jednak o úspěšnější golfistce ze sesterské dvojice a zároveň o vítězce mezi dívkami.
   Jak už jsem naznačovala v předchozích článcích, na celkového vítěze měl skvěle našlápnuto Davídek. I tentokrát zaujal druhé místo dne, což mu v celkovém součtu stačilo na náskok čtyř bodů před druhým Honzíkem. Ten byl kromě celkového stříbra oceněn také odměnou za nejpilnější docházku na trénincích. Nejlepší trojku a místa „na bedně“ doplnila Simča, která v rozstřelu porazila sestru Báru. Do první pětky se ještě vešla Kája, ale ceny byly samozřejmě připraveny pro každého.

   Většina potřebných informací padla už mezi vyhlášením a následným překvapením – ohňostrojem, ale já bych přeci jen ještě jednou ráda poděkovala všem, kteří se podíleli na těch krásných vzpomínkách, které si ze společných dní strávených na greenu odnesu.
   Co se čistých faktů týče, tréninky nadále pokračují každé pondělí od 15:30 do 17:00, do konce září ještě pod naším vedením, dále do konce sezony pod vedením Martina Kopčáka, který se prý už moc těší! :)
   O případných změnách budou všichni zúčastnění včas informováni!

   Já, vzhledem k tomu, že netuším, jak mi dopadne rozvrh na vysoké škole a těžko odhadovat, jestli se někdy utrhnu, abych dál trávila čas s našimi nejmenšími golfisty, bych ráda ještě jednou poděkovala:

- Panu Čelikovskému za to, že nám před čtyřmi lety dal důvěru a vložil budoucnost mládežnického golfu v Hořehledech do našich rukou.
- Všem rodičům za to, že se nebáli svěřit nám svoje ratolesti a trpělivě je vozili na tréninky, i když třeba sami golf nehrají
- Všem sponzorům za to, že pochopili, že dětem stačí maličkosti a že my bychom sami dohromady moc cen nedali
- Všem golfovým klubům a hřištím, kde jsme si mohli ZADARMO uspořádat nějaký ten turnájek
- PilsnerGolf Resortu Hořehledy, všem zaměstnancům, greenkeeperům za skvělé hřiště a za to, že trpělivě snášeli, když se jim děti strefovaly do autíčka na sbírání míčků, kuchařovi za skvělé palačinky, …
- Jmenovitě Martinu Kopčákovi za to, že se snažil urvat pro nás vždycky z rozpočtu maximum. A taky za to, že měl nakonec dojemnou řeč, díky které mám na všech fotkách rudé oči...
- Svým rodičům a babičce za to, že nás už více než čtyři roky týden co týden vozili na tréninky, přestože se jim to né vždy úplně hodilo
- A v neposlední řadě dětem samotným. Za to, že je golf baví... (Prosím rodiče, kteří si tento článek přečtou, aby to vyřídili! Díky)

Celkové pořadí Pinďa Tour 2012:
1. Davídek Hasman
2. Honzík Fiala
3. Simča Hofmanová
4. Bára Hofmanová
5. Kája Foldová
6. Tomáš Salfický
7. Anička Vacková
8. Patrik Nový
9. Marek Pytlík
10. Verča Nová
11. Martin Pytlík

Články z ostatních turnajů ZDE!

Náměty, připomínky, fotky, nebo pouhé pozdravy i nadále můžete posílat na blazkovat@email.cz
 Díky!


Poznámka pod čarou: Fotky budou v brzké době.

Dragon Press Open 2012 - ve zlatém odlesku

Když už je jednou za sto let možnost zvýšit si nad nějakým vlastním výkonem ego, asi bych ji měla využít. Zacpěte si tedy nosy, říká se, že samochvála smrdí. Ale znáte to, když vás nikdo jiný nepochválí, musíte to zkrátka udělat sami. Dovolte mi tedy pokusit se s více než dvoutýdenním odkladem o střízlivé hodnocení Dragon Press Openu 2012!

Desetiletá tradice tohoto turnaje pod taktovkou manželů Majerových, každoroční účast té absolutní pošumavské golfové špičky a skvělé ceny, kam až oko dohlédne – to vše udělalo z turnaje nesoucího název svého hlavního sponzora, klatovské tiskárny, jeden z nejprestižnějších turnajů sezony a asi nejprestižnější „nehořehledské“ (čti: nepořádané vedením GC Hořehledy) klání.

Musím říct, že přestože mívám většinou problém se správným načasováním formy na vrchol sezony, jak je možno vidět téměř rok co rok na Mistrovství klubu, na „Dragonu“ se mi zatím snad pokaždé dařilo. Když už jsem se neumístila, případně neukořistila nějakou tu vloženou soutěž, získala jsem jednou parádní „cenu útěchy“ - digitální foťák Kodak – o který jsme museli soupeřit před (na naše poměry) obrovským počtem diváků. Kdo mě ale zná, tomu je jasné, že i přes mírný třes v rukách jsem si takové bytí ve středu pozornosti náležitě užila, jak navíc dokazuje fotka.

Letos to ovšem hned ze startu na nějaké extrémní oslavy vůbec nevypadalo. Po paru na jedničce a bogey na dvojce přišel pokažený bunker shot na jamce číslo tři, následné doublebogey a s výsledkem +3 po třech jamkách se zdálo, že je po nadějích. Říká se, že v takových chvílí podvědomí nabyde dojmu, že už není o co hrát, člověk se uklidní a tím právě dosahuje dobrých výsledků na dalších jamkách. Já tedy musím říct, že nic z toho na mě nikdy nefungovalo, protože já, beznadějný optimista a snílek, mám naději pořád! Spíš bych celý obrat vývoje připsala následnému birdie na čtvrté jamce, které mě, jak se říká, vrátilo do hry.

Je až neuvěřitelné, že první devítku jsem došla s výsledkem +6, který by při stejné druhé devítce dokonce ani nestačil na obhajobu mého tehdejšího HCP 10,6. Nějakým naprostým zázrakem a zásahem vyšší moci jsem ale na desáté jamce zahrála birdie a zbytek došla v paru, tudíž jsem druhou devítkou za -1 výsledné skóre smrskla na +5.

Pro mě osobně byl určitě nejcennější fakt, že jsem konečně po dlouhých měsících opět zlepšovala. A tentokrát už konečně na ten kýžený SINGLE hendikep. Vítězství v naší kategorii, kterou soutěžní výbor vyslal hrát na stableford body, bylo sice nečekané, ale příjemné. Celkové vítězství (o 2 rány nad Evženem Sosnou) bylo už třešinkou na dortu a fakt, že jsme oba tak byli prvními, komu se kdy za celou historii Dragon Press Open podařilo obhájit titul, ten už nám nikdo jen tak nevezme!

Co z toho pro mě plyne?

1. Nikdy není nic ztraceno. Ani když po třech jamkách máš +3 :)
2. Musím už SAKRA začít trénovat, protože nehodlám o ten single zase hned přijít.
3. Změnit držení u puttování byl velmi dobrý tah!
4. Mám další poukaz na vyhlídkový let, který díky mé klaustrofobii a neschopnosti kohokoliv z rodiny využít jej místo mě zůstane opět nevyužit
5. Příští rok útočím na hattrick! :)
   
   Díky Frantovi Šálkovi za věnované poukazy na trička (viz foto). 
   
   
   Podrobný výsledek.
   
   
   Příště už se podíváme na 3. a 4. kolo III. ligy, tentokrát v Alfrédově. 

Pinďa Cup - Darovanský dvůr

Nad akademií v Darovanském dvoře se krátce přehnala sprška právě ve chvíli, kdy jsme přijížděli do areálu. Slunce, které však v zápětí vyšlo na oblohu, nám dalo jasně najevo, že dnešní den bude na golf jako stvořený.

Darovanský dvůr, potažmo jeho akademie, byla druhou zastávkou naší letošní Pinďa Tour. Účast sice nebyla tak vysoká jako na Alfrédově, ale to můžeme směle přičíst prázdninám, které jsou v plném proudu. Celkem se na drivingu pilně rozcvičilo a na hru připravilo 8 budoucích golfistů.

Zatímco se statečně prali s nástrahami všech devíti jamek, my jsme zatím připravily krásné ceny, a tak je namístě poděkovat všem, kteří se na nich podíleli, jmenovitě paní Stehlíkové.

Jak už je na turnajích Pinďa Tour zvykem, výsledky byly nejen skvělé, ale zároveň velmi těsné - o vítězství rozhodla jedna jediná rána. Davídek Hasman, který skončil na druhém místě, tak může jen zpytovat svědomí, kterou že ránu by si mohl příště ušetřit, a dohnat tak protentokrát vítězného Honzíka Fialu. Trojici medailových pozic uzavřel Marek, pro kterého to byl vůbec první turnaj v golfové kariéře.

Pro úplnost dodáváme celkové pořadí:

1. Honzík
2. Davídek
3. Marek
4. Kája, Tomáš
5. Pepa
6. Anička
7. Míša

Mezi startujícími byl i jeden místní borec – Pepa, kterému se v naší partě líbilo natolik, že zvažuje účast na našem letním golfovém táboře, který proběhne poslední týden v srpnu. Je tedy nejvyšší čas přihlásit se, pokud byste na něm také nechtěli chybět.

Na závěr je třeba poděkovat Resortu Darovanský dvůr, který byl na náš příjezd skvěle připraven, kromě skvělého zázemí nám nabídl i příjemnou atmosféru a vstřícný personál. Děkujeme!

Další turnaj Pinďa Tour se odehraje 8.8. na akademii v Mariánských Lázních. Pro přihlášky na turnaj, na tábor, nebo v případě zájmu o podílení se na cenách, ať už v jakékoliv podobě, se obraťte, prosím, na email: blazkovat@email.cz

 Osm statečných

 Míša pózovala víc, než hrála.

 Nováček Marek.

 Tady Honzík ještě nevěděl, že vyhraje!

Ceny pro každého.

Prague Golf Masters a já - 2012

Až potkám toho, kdo mi řekl, že po maturitě se budu ohromně nudit, asi na něj úplně milá nebudu. Co bych teď za nudu dala! Nicméně, konečně jsem si našla trochu času, abych Vám s lehkým zpožděním řekla o tom, jak jsem byla na Prague Golf Masters 2012.

Jen proto, že akce zorganizované na poslední chvíli bývají nejlepší, jsem ve čtvrtek večer narychlo vyplňovala akreditační formulář V.I.P. vstupenky na Prague Golf Masters na Albatrossu. Díky jedné známé jsme se tam s tátou vydali v pátek před polednem, a já navíc ještě v neděli odpoledne díky florbalové spoluhráčce Elišce, které tímto hluboce děkuji.

Vyprávění bych ráda přehledně shrnula do několika fází, kterými jsem za tyto dva (potažmo tři) dny prošla.

1. Snaha o zmizení
   Ano, nečekaně byl náš velkolepý příjezd samý trapas. Když pominu fakt, že jsme přijeli Berlingem, celou cestu jsme jeli na dvojku, protože nám blbne spojka... Na V.I.P. parkovišti, kde nám pan Securiťák poradil, že to máme píchnout „vedle toho Bavoráka“, se naše kraksnička skvěle vyjímala...
2. Snaha vypadat důležitě
   Když jsme se dostali dostatečně daleko od auta (čti na akreditaci), přišel moment, kterého jsme se nejvíc báli (hned po tom, že tam na tu dvojku nedojedeme). Na seznamu V.I.P. hostů jsme nebyli, a tak začala honička za neznámou známou, o níž jsme věděli sotva křestní jméno, natož kdo je její nadřízený. Ale má diplomatická povaha se opět projevila a my se nakonec dovnitř doopravdy dostali.
3. Hon na Angličanky
   Nebudu se přetvařovat. Před PGM jsem moc světových hráček, respektive evropských neznala, ale dobře jsem věděla, že ta největší špička půjde společně v jednom flightu. Melissa Reid a Laura Davies, o které jsem věděla spíš to, že si místo týčka vysekává na odpališti drn, na který pokládá míček, než to, že je doživotní držitelkou karty na LET.
   Bohužel jsme je samozřejmě k mé smůle nestihli...
4. Hon na Češky
   Když už jsme tam tedy byli, rozhodli jsme se přebíhat od jedné české hráčky ke druhé. S Klárou Spilkovou, která startovala chvilku po našem příjezdu, vyrazil dav lidí, a tak jsme to s nimi moc dlouho nevydrželi. Denisa Sobotková, která šla se slovenskou Zuzanou Kamasovou, zase nebyla ve zrovna excelentní formě, na to že je to její domácí hřiště, takže byla lehce vzteklá.
5. Vlna buranství
   Chtě nechtě, přepadl nás hlad a věděli jsme, že k V.I.P. vstupence je i celodenní catering, jen jsme nevěděli kde. Popravdě, nemohu si vybrat, jestli bylo trapnější to, když jsme u stánku s klobásama přesvědčovali pána, že máme právo na jednu zdarma, nebo když jsme se omylem dostali do jídelního stanu pro hráčky... Nebo když jsme pak konečně vešli do naprosto luxusní restaurace s nikdy nekončícím rautem a dokonalou kávou.
6. Vlna zděšení
   Jako vážně. Jak je možné, že přesně ten luxus, který jsme byli „nuceni“ využít my, je přesně pro lidi jako my, zatímco samotné hráčky jedly v tom STANU, do kterého jsme předtím omylem zapadli???
7. Vnitřní sebedestrukce
   Od pátku do neděle jsem byla mimo internet, a tak jsem neměla tušení, jak turnaj probíhá. Příště budu víc věřit svým věšteckým schopnostem a svůj prvotní výkřik do tmy: „Melissa vyhraje!“ vezmu v úvahu. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jak bych příště přežila několik hodin v přítomnosti posledního, tedy vedoucího flightu, Melissy Reid a mé maličkosti - bez foťáku! Jedny z nejlepších hodin mého života tak zůstanou jen pouhou mlhavou vzpomínkou!
8. Absolutní propadnutí Melisse Reid
   Několik dní po jejím triumfálním vítězství jsem nedělala nic jiného, než že jsem gůglila různé informace, koukala na videa, rozhovory, stahovala fotky, stalkovala její Twitter a tak podobně.. Kromě tísícekrát opakovaného, že zvítězila měsíc poté, co jí při autonehodě zemřela matka, jsem se tak například dozvěděla, že golf začala hrát v 11 letech proto, že už nadále nemohla hrát fotbal s klukama... A rozhodla jsem se, že jestli mám mít důvod stát se někdy profesionální golfistkou, pak rozhodně proto, abych si s ní někdy zahrála!   
   
   Melissa Reid s Laurou Davies.
   
   
   
   Melissa Reid s trofejí na Prague Golf Masters.

Pinďa Cup - Alfrédov 18.6.

Rok se s rokem sešel a naši nejmenší golfisté se opět dočkali. Dnešním dnem jsme zahájili druhý ročník Pinďa Tour pořádaný tréninkovým centrem Golf Clubu Hořehledy.

Tour oproti loňsku zaznamenala pár změn, letos na naše hráče čekají pouze čtyři turnaje, ale naopak je může těšit, že tím pádem je na každém o něco větší konkurence. Hned první turnaj této sezony, který nám na svém hřišti umožnil pořádat Golf Club Alfrédov, přinesl rekordní počet účastníků, a to konkrétně osmnáct. Hráče jsme rozdělili na dvě kategorie podle pohlaví. Kluků se o vítězství popralo sedm, holek bylo, navzdory očekávání, o něco víc, celkem jedenáct.

Jednou ze zásadních věcí, které se od loňska změnily, bylo hlavně to, že letos nespolupracujeme se stejným sponzorem, což mohlo být znát především na cenách připravených na ocenění dětského snažení. I tak se ale samozřejmě dostalo na všechny, především ze sladkostí měly děti, na rozdíl od svých rodičů, velkou radost. Malí golfisté mohli vybírat také z triček, fixů, bločků, přívěšků na klíče, nealkoholických „rychlých špuntů“ a spoustu dalšího. Golfové příslušenství jako míčky a týčka nesmělo chybět a pro absolutního vítěze, potažmo vítězku byl připraven pohár.

I přes velké horko, které dnes na hřišti panovalo, děti za dohledu dospělých a za dodržování pitného režimu statečně obešly všech devět jamek a přinesly úctyhodné výsledky. Na rozdíl od loňska se nám na žádných medailových pozicích nesešly stejné výsledky, takže nebylo nutné dělat rozstřel, vyhrát ale mohl jen jeden. Nakonec za bouřlivého potlesku pohár převzala Terka, která o dvě rány přestřílela Vítka, vítěze chlapecké kategorie.

Na závěr je třeba podotknout, že příští turnaj bude ve středu 11.7. hostit Darovanský dvůr.

Případné dotazy, registrace, nebo připomínky směřujte na blazkovat@email.cz

S radostí uvítáme jakékoliv sponzorské dary.

Seznam účastníků podle umístění:

Holky: Terka Virtová, Kačka Tuháčková, Maruška Vašíčková, Simča Hofmanová, Kája Foldová, Bára Hofmanová, Anička Kovářová, Anička Vacková, Bára Virtová, Verča Nová, Míša Stehlíková.

Kluci: Vítek Kovář, Davídek Hasman, Matěj Rozmajzl, Honzík Fiala, Tomáš Salfický, Ivík Virt, Páťa Nový

Vítězka Terka v akci na první jamce!

Že bylo horko, o tom by mohl vyprávět i organizační tým!

Ceny, kam jen oko dohlédne!

Ivík - výškově nejmenší účastník Pinďa Tour - se už po pár metrech téměř ztrácel z dohledu!

Hra o peněžní výhry

Jakožto úspěšná absolventka zkoušek na rozhodčího III. třídy jsem nikdy neměla žádný větší problém s výkladem golfových pravidel. Je tu však stále jedna věc, která mi nedá spát...

Na serveru golf.cz jsem narazila na článek, který vysvětloval, že pokud se po turnaji u klubovny hráči rozhodnou zahrát si soutěž Trouble shot s vkladem 50,-, neporušují tím pravidla Amatérského statutu, protože jde o sázku v přiměřené míře.

Pravidlo 3-1 Hra o peněžní výhry říká, že Amatérský golfista nesmí hrát golf (zápas, turnaj, exhibici) o peněžní výhry (nebo jejich ekvivalent). Není mi tedy úplně jasná hranice mezi případem, který je v pořádku a který už ne. Nejde tedy ve výsledku o to, co dotyčný vyhraje, ale způsob, jakým bude jeho výhra uvedena?

Samozřejmě, nebudu zastírat, že bych někdy nešla jamkovku o peníze, se ségrou se většinou motivujeme pětikorunou na jamku, občas je to deset. Ale upřímně, kdo tohle nikdy neudělal?

Kdo si kdy ve svém životě hlídal hodnoty svých cen během sezony, aby v součtu nepřekročil hranici, popřípadě pokud se tak stalo, kdo cenu vrátil, aby nepřišel o Amatérský status?

Spíš, než abych tu ronila slzy nad tím, jak nikdo nerespektuje čistotu tohoto sportu, nevím, proč toto pravidlo vůbec ještě existuje. Vůbec, vymezení vrstev českých golfistů je celé podivné, sama jsem loni jen tak tak unikla STOPu, který je mířen na lidi hrající za sezonu méně než 4 turnaje.

Pokud jsem však náznaky lidí zodpovědných za tyto otázky odhadla správně, především díky blížícím se olympijským hrám, kam byl golf znovu zařazen, se toto téma probírá a změny jsou nejspíš otázkou času. Uvidíme, jestli nebudou k horšímu...