Včerejším dnem jsem byla donucena začít si tu takový malý seriálek: Golfové nešvary aneb Co mě dokonale
na*ere. Díl první...
Jsem z té skupiny golfistů, na
kterých poznáte, když jsou nespokojení. Jsem z té skupiny, která
se umí ozvat, občas mi upadne hůl, nebo vyklouzne nějaký ten
peprnější výraz. Jsem cholerik. Ale co mě dokáže vytočt
zaručeně nejvíc, to kupodivu ani tak není moje forma.
To je to, co po sobě nechávají
ostatní. Jako osobní stopu, jako by to snad museli vědět všichni.
Jako by chtěli dát všem najevo. Podpis. „Byl jsem tady.
Fantomas.“
Gratuluju, sobě ničíš zdraví a mně
nervy... říkám já.
Hádáte pravděpodobně správně.
Nemám nic proti kuřákům, mám jich mezi svými blízkými hodně.
Mám něco proti tomu, když přijdu ke svýmu míčku na fairwayi a
hned vedle něj leží nedopalek.
Opravte mě, jestli se pletu. Ale u
KAŽDÉHO odpaliště je odpadkový koš. Když je VÁM, kuřákům,
zatěžko vyhodit nedopalky tam, snad na každé jamce je, u nás v
Hořehledech, nějaké to křoví, do kterého můžete při
nejhorším pozůstatek po vašem abstinenčním záchvatu a pokusu o
uklidnění ukrýt.
Za tu dobu, co golf hraju, jsem se
setkala s nejrůznějšími názory na kouření. Někteří tvrdí,
že právě proto, že se u golfu může kouřit, ho nehodlají
počítat mezi ty „pravé“ sporty. Jiní by zase, právě pro
uchování statutu sportu s velkým S, kouření zakázali. „U
jiných sportů se přece taky nekouří!!!“
Rozhodně si nemyslím, že by se mělo
kouření zakazovat. Kdo by si dokázal představit Miguela Angela
Jiméneze bez svého doutníku? :)
Jsem dokonce ochotná smířit se s
tím, že budu na nedopalky narážět v kyblíčkách na zlomená
týčka. Přestože tam často sahám a již zlomená týčka ještě
využiju... Jen už LASKAVĚ nedělejte bordel na tom hřišti!!!
