Až potkám toho, kdo mi řekl, že po
maturitě se budu ohromně nudit, asi na něj úplně milá nebudu.
Co bych teď za nudu dala! Nicméně, konečně jsem si našla trochu
času, abych Vám s lehkým zpožděním řekla o tom, jak jsem byla
na Prague Golf Masters 2012.
Jen proto, že akce zorganizované na
poslední chvíli bývají nejlepší, jsem ve čtvrtek večer
narychlo vyplňovala akreditační formulář V.I.P. vstupenky na
Prague Golf Masters na Albatrossu. Díky jedné známé jsme se tam s
tátou vydali v pátek před polednem, a já navíc ještě v neděli
odpoledne díky florbalové spoluhráčce Elišce, které tímto
hluboce děkuji.
Vyprávění bych ráda přehledně
shrnula do několika fází, kterými jsem za tyto dva (potažmo tři)
dny prošla.
- Snaha o zmizeníAno, nečekaně byl náš velkolepý příjezd samý trapas. Když pominu fakt, že jsme přijeli Berlingem, celou cestu jsme jeli na dvojku, protože nám blbne spojka... Na V.I.P. parkovišti, kde nám pan Securiťák poradil, že to máme píchnout „vedle toho Bavoráka“, se naše kraksnička skvěle vyjímala...
- Snaha vypadat důležitěKdyž jsme se dostali dostatečně daleko od auta (čti na akreditaci), přišel moment, kterého jsme se nejvíc báli (hned po tom, že tam na tu dvojku nedojedeme). Na seznamu V.I.P. hostů jsme nebyli, a tak začala honička za neznámou známou, o níž jsme věděli sotva křestní jméno, natož kdo je její nadřízený. Ale má diplomatická povaha se opět projevila a my se nakonec dovnitř doopravdy dostali.
- Hon na AngličankyNebudu se přetvařovat. Před PGM jsem moc světových hráček, respektive evropských neznala, ale dobře jsem věděla, že ta největší špička půjde společně v jednom flightu. Melissa Reid a Laura Davies, o které jsem věděla spíš to, že si místo týčka vysekává na odpališti drn, na který pokládá míček, než to, že je doživotní držitelkou karty na LET.
Bohužel jsme je samozřejmě k mé smůle nestihli... - Hon na ČeškyKdyž už jsme tam tedy byli, rozhodli jsme se přebíhat od jedné české hráčky ke druhé. S Klárou Spilkovou, která startovala chvilku po našem příjezdu, vyrazil dav lidí, a tak jsme to s nimi moc dlouho nevydrželi. Denisa Sobotková, která šla se slovenskou Zuzanou Kamasovou, zase nebyla ve zrovna excelentní formě, na to že je to její domácí hřiště, takže byla lehce vzteklá.
- Vlna buranstvíChtě nechtě, přepadl nás hlad a věděli jsme, že k V.I.P. vstupence je i celodenní catering, jen jsme nevěděli kde. Popravdě, nemohu si vybrat, jestli bylo trapnější to, když jsme u stánku s klobásama přesvědčovali pána, že máme právo na jednu zdarma, nebo když jsme se omylem dostali do jídelního stanu pro hráčky... Nebo když jsme pak konečně vešli do naprosto luxusní restaurace s nikdy nekončícím rautem a dokonalou kávou.
- Vlna zděšeníJako vážně. Jak je možné, že přesně ten luxus, který jsme byli „nuceni“ využít my, je přesně pro lidi jako my, zatímco samotné hráčky jedly v tom STANU, do kterého jsme předtím omylem zapadli???
- Vnitřní sebedestrukceOd pátku do neděle jsem byla mimo internet, a tak jsem neměla tušení, jak turnaj probíhá. Příště budu víc věřit svým věšteckým schopnostem a svůj prvotní výkřik do tmy: „Melissa vyhraje!“ vezmu v úvahu. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jak bych příště přežila několik hodin v přítomnosti posledního, tedy vedoucího flightu, Melissy Reid a mé maličkosti - bez foťáku! Jedny z nejlepších hodin mého života tak zůstanou jen pouhou mlhavou vzpomínkou!
- Absolutní propadnutí Melisse ReidNěkolik dní po jejím triumfálním vítězství jsem nedělala nic jiného, než že jsem gůglila různé informace, koukala na videa, rozhovory, stahovala fotky, stalkovala její Twitter a tak podobně.. Kromě tísícekrát opakovaného, že zvítězila měsíc poté, co jí při autonehodě zemřela matka, jsem se tak například dozvěděla, že golf začala hrát v 11 letech proto, že už nadále nemohla hrát fotbal s klukama... A rozhodla jsem se, že jestli mám mít důvod stát se někdy profesionální golfistkou, pak rozhodně proto, abych si s ní někdy zahrála!
Melissa Reid s Laurou Davies.
Melissa Reid s trofejí na Prague Golf Masters.
