Pošumavský sněhulák skoro s hattrickem!

Na samém konci února jsem letos podruhé vzala do ruky hůl a opět to nebylo k tréninku. Tak teda nevím, jak zase dopadnu! :)

V Příbrami totiž PGL za výrazného přispění majitele indooru pořádala turnaj s názvem Pošumavský sněhulák a já ve flightu se ségrou a starým známým kamarádem Danem alias Tigerem jsem od kola nedělního odpoledne očekávala hlavně příjemně strávených pár hodin.

Prvním předpokladem úspěchu bylo na místo vůbec dorazit. Sestra totiž řídila, a když asi v polovině cesty začalo hustě sněžit, musela jsem chvílemi zavírat oči a modlit se... Ale Bůh se tentokrát slitoval...

Představa o poklidné hře s přáteli se rozplynula ve chvíli, kdy jsem viděla prozatimní výsledky. Vzhledem k tomu, že jsme byli až úplně poslední flight a žádná větší konkurence se do té doby nedostavila, z mírumilovného nedělního odpoledne se stal sestrovražedný souboj na život a na smrt. Ostatně jako vždy, když nám jde o to porazit jedna druhou.

Nachystané pro nás bylo hřiště Wind Mill. Velmi příjemné, středně dlouhé jamky, především si cením toho, že krátká hra je v Příbrami mnohem srovnatelnější s realitou než před pár dny v Klatovech. I proto nejspíš celková hra vypadala o dost lépe.

Se sestrou to byl velmi nelítostný boj o každou ránu, přestože jsem si na začátku vypracovala lehký náskok, v druhé devítce využila mých chyb a dostala se mi na dostřel. Na předposlední jamce ovšem zaváhala z týčka a já až puttem na jamce poslední stvrdila vítězství.

Konečné skóre 86 je sice o ránu lepší než minule při jamkovce, pocit ze hry byl ale nesrovnatelně lepší, rány navíc jsem si připsala na svou zkažených jamkách, kde jsem se nemohla dostat z vysoké trávy.

Po drohraném kole jsme si na simulátoru ještě vyzkoušeli hru „Rozbíjení oken“, ale karma zapůsobila a ukázalo se, že jsem naprostý slušňáček, jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsem nevyhrála...

Naštěstí při tom opravdovém a následném vyhlašování jsem se dočkala. Kromě prvního místa jsem si odnesla i cenu za Nearest to the pin, jen o 5 cm netrefená fairway mě připravila o hattrick.

(foto: Ani jsem to neunesla! :) ... (c) Tomáš Petrů)

P.S.: Mezi cenami jsem objevila i voucher na dvě hodiny indooru zdarma, tak snad už konečně dostane slovo trénink v pravém smyslu slova! 

Už je čas

Věděla jsem, že to přijde. Ten okamžik, kdy, přestože jsem na podzim hole do garáže ukládala poměrně s úlevou, mě začnou svrbět ruce. O to spíš, když jsem od strejdy na rok dostala předplatné GolfDigestu.

Ač to letos bude hodně těžké vzhledem k maturitě, přijímačkám na VŠ a tak podobně, jsem rozhodnutá se golfu věnovat na 100%. No, to jsem každý rok na začátku sezony. Rok co rok si vykresluji, jak budu pracovat, trénovat, vydělávat na golfové hole, ... Už asi 5 let, co tak pamatuju... A v bagu stále ty stejné ošoupané Big Berthy.

A tak, aby snad už tentokráte nezůstalo jen u planých slibů, rozhodla jsem se zaznamenávat si jakýsi golfový deníček. Našla jsem si k tomu i vhodný bloček, ale pak mi došlo, že když si to budu psát jen tak do šuplíčku, nic mě nedonutí se tomu věnovat pořádně. A tak jsem ke svému osobnímu blogu vytvořila tento, čistě golfový.

Dnes jsem tedy vytáhla hole. Když jsem si z nich zahanbeně odrolovala blátíčko ještě z podzimu, libovala jsem si, že jsou tak staré, že už na nich nejsou pořádně vidět drážky, a tak je nemusím mýt. Špína se v nich vždycky fakt nepříjemně usazovala a nešla ven... Jsem zvědavá, jak mi budou vyleštěné, skoro snad i voňavé, hole sloužit ve středu, kdy se vydám na Indoor do Klatov.Pošumavská Golfová Liga, jejíž turnajů se účastním, když mi to čas dovolí, zde pořádá turnaj "Klatovy vs. Zbytek světa" ve stylu Ryder cupu, a tak jdu hájit po boku své sestry ten zbytek světa. Jamkovku jsem měla vždycky ráda, akorát na simulátoru jsem snad ještě nikdy nevyhrála. Holt jsem spíš na tu přírodu...

Inu, uvidíme, jak mi to půjde, když jsem to nedržela dobré 3 měsíce (né-li déle) v ruce. Ale tak v posledním čísle GolfDigestu je docela čtivý rozhovor s Davidem Procházkou a ten teď nehrál měsíc a velkou hlavu si z toho nedělá, tak třeba se poštěstí.

Kdyby už bylo hezky, nezlobila bych se...