Mé
golfové začátky byly poněkud kostrbaté a při vzpomínce na ně
dodnes nechápu, jak je možné, že jsem je vůbec přežila ve
zdraví.
Hůl jsem poprvé vzala do ruky snad někdy kolem roku
2004 na drivingu v Darovanském dvoře pod vedením pana Brtka. To
bylo tenkrát z donucení, neboť golfu právě začala propadat
babička a samotné se jí tam nechtělo. Nicméně, první pokus se
jí nepovedl, tak se mě a moji sestru snažila ke golfu přitlačit
znovu v roce 2006. To už bylo v Hořehledech (KDE? - na jih od
Plzně), kde právě začínaly tréninky pro děti. Jak se mi tam
nechtělo! Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ovšem v partě
stejně starých dětí a pod vedením mladého trenéra Tomáše
Rádla, se kterým jsme kromě golfu hrávali také fotbal a různé
hry, se mi samozřejmě brzy zalíbilo.
Kamarádi začali tréninky
opouštět, neboť golf nebyl pro jejich vrstevníky zřejmě tou
dobou tak atraktivní, ale když jsem přestávala hrát kvůli
kamarádům, začínaly se dostavovat první úspěchy. Hendikep 54
jsem získala přibližně v srpnu 2006, ještě toho roku si ho
zlepšila, vyhrála svůj první pohár a odšťavňovač, který
máme dodnes někde v kuchyni v šuplíku.
Nikdy jsem se netajila
tím, že jsem golf nehrála ani tak proto, že by mě bavil, jako
spíš pro ten pocit vítězství. Časy se změnily a i já si už
dnes užívám pocit z povedené rány, ovšem stále neznám lepší
uspokojení, než když po vydařeném turnaji zvedáte nad hlavu
trofej.
Pár už jsem jich nad hlavu zvedla, zrovna se mi v novém
pokoji vyjímají na poličce nad postelí tak, jak jsem si to
vždycky přála. Mezi nimi i pár těch, které stojí za zmínku,
jedna mistryně klubu z loňského roku. Téhož roku jsem se
dopustila i jedné ze svých největších osobních proher, když
jsem na následném Mistrovství mistrů klubů podcenila svou šanci
a po velmi povedené první devítce zjistila, že mám velkou šanci
na postup, zpanikařila a nepostoupila o ránu.
A před dvěma
lety jsem začala hrát florbal v Praze. Hrála jsem ho sice i
předtím, ale nemusela jsem dojíždět, a tak mi nebral tolik času.
K tomu zvyšující se nároky ve škole a občas nějaká práce...
A já na hraní golfu měla čím dál méně času. Loni už jsem
byla jen na 5 turnajích. A to chci změnit.
Hodlám se golfu
věnovat tak, abych měla na smrtelné posteli svědomí čisté. Tak
přísahám!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat