Zapojila jsem všechny své morální
síly a přemluvila své lenivé tělo, aby se po osmi dnech volna
(čti osmi rán vstávání bez budíku) donutilo zvednout z postele
v 8:00. A to jen proto, abych vyrazila na první letošní tréninkové
kolo v Hořehledech.
Driving jsem otestovala dvackou míčků,
nějak extra jsem to nepřeháněla, protože proti sluníčku bylo
stejně prd vidět, kam to letí, a vydala se na hřiště.
Můj výkon komentovat nebudu, neboť
bych nerada spadla do vulgárních vrstev českého jazyka. Nehledě
na to, že jsem hned od první jamky šla +2, na dalších to nebylo
o moc lepší. Kromě pár ztracených balonů jsem ze všech písků
hrála PW, protože SW zkrátka nemám (těžko říct, kde ji teď
budu hledat) a na odpališti šesté jamky jsem navíc zjistila, že
postrádám rukavici, tu úplně novou, poslední, černou, perfektně
padnoucí a s magnetickým markovátkem.
Kromě výše zmiňovaných předmětů
jsem během devíti jamek a velkého množství ran ztratila
především iluze. Iluze, že letos bude sezóna přesně podle mých
představ...
Nebudu tedy zdržovat tím, kolikrát
jsem hrála do outu, topla pitch nebo minula metrový pat. Jednou z
výmluv, či příčin, mého výkonu by mohl být takzvaný course
management. Tedy znalost hřiště, která byla oproti minulým letům
poněkud omezená jeho novou podobou.
Jamce číslo jedna dávám palec
nahoru, protože je to jamka hezká, líbí se mi nerovné okolí
greenu, které je v Hořehledech spíše výjimkou. Bude mi asi
scházet atmosféra zvučných drivů za doprovodu potlesku
přihlížejících diváků při důležitých turnajích, ale
případné pokusy o nearest to the pin budou taky jistě mít své
kouzlo.
Dvojka staronově z vyvýšeného
odpaliště je mnohem hezčí a zároveň o něco jednodušší, což
dokazuje fakt, že přízemní rány nepotřebují žabku o vodní
hladinu, aby doskákaly až ke greenu. Odzkoušeno mou vlastní
babičkou! Trochu problematičtější bude možná pro lepší hráče
odhad vzdálenosti vzhledem k výškovému rozdílu tee a greenu.
Prodloužená jamka číslo 6, kde se
ze skórujícího čtyřparu stal pětipar, který bude rozhodovat o
dobrém nebo špatném výsledku. Ranaři nebudou mít problém první
ranou přehrát síť a lesní školku, což jim zajistí dostatečně
pohodlnou pozici pro útok na green druhou ranou. Naopak kratší
hráče čeká nelehká cesta úzkou fervejí lemovanou autem na obou
stranách.
Další jamky zaznamenaly změny
především v odstranění různých křovinek, rozšíření
fervejí a podobně, což by mělo urychlit hledání míčků a
zjednodušit hru.
Ve finále jsou změny především
příjemným osvěžením pro hráče, kteří v Hořehledech znají
už každý kout. Podle mého, i když se pokusím odprostit od toho,
že mi to v neděli prostě nešlo, jde o změny, které hru dělají
o něco těžší, co se týče obtížnsti a snahy o dobrá čísla.
Mě to snad konečně donutí zapracovat na délce mých ran. A za to
píšu jedno velké plus. Bezvýznamné, bohužel.
A mimochodem, u klubovny visí nově štítky všech předchozích mistrů a mistryň klubu. Je možné, že je tam moje jméno jen jednou? ... Ne na dlouho!
(foto: archiv GC Hořehledy)
Žádné komentáře:
Okomentovat