Jsem si vědoma toho, že k dosahování
co nejlepších výsledků vedou dvě cesty, ideálně jejich
kombinace. První je zdokonalování švihu, respektive oprava chyb v
něm, a druhou jsou kvatilní hole určené mojí výkonnostní
kategorii. Respektive v podstatě asi jakékoliv jiné, než mám já,
protože 5 let staré dámské modely Big Berthy od Callaway nejsou
tou správnou volbou pro můj poměrně silový, sportovní švih.
Vzhledem k tomu, že na nové hole však nemám v současnostni
dostatek peněz, začala jsem hned po odmaturování intenzovně
pracovat na odstranění těch největších chyb. Bez trenéra to
samozřejmě nejspíš dlouho nepůjde, ale zatím jsem ve fázi, kdy
vím, co dělám špatně. Jen nevím, jak se toho zbavit.
Co se nějakých prokazatelných
výsledků týče, můžu nahlásit jednoznačný posun. V neděli se
totiž v Hořehledech konal Prezidenský pohár ku příležitosti
55. narozenin našeho El Presidente, majitele klubu.
Od začátku sezony se mi podařilo
rány lehce prodloužit (což ovšem bude asi ještě nejvíc práce),
hlavně je také ale zpřesnit. Proto jsem zapsala velké množství
nejen zasažených fervejí, ale i greenů v regulaci. Objektivně
tak mohu říci, že výsledek jsem si víceméně propatovala. Dva
putty jsou sice v pořádku v případě, že jamka skončí parem,
ale často se mi stalo, že jsem se krátkou přihrávkou nedostala
dostatečně blízko k jamce, abych pak zachránila jednoputtem. I
tak jsem ale až do 13. jamky šla solidní výsledek někde kolem
+5. Pak jsem ovšem zahrála aut, rozhodila se triple bogey a pak už
to nestálo za nic.
Ve výsledku z toho bylo páté místo, což vzhledem k účasti někdy kolem 55 hráčů není zas tak špatné, ale HCP zhoršen, a tak spokojená být nemůžu...
Kromě mozolů, bolavého lokte a
nových puchýřů mám však konečně pocit, že se snad začínám
někam posouvat. Alespoň lehce. Forma by se, upřímně, před
blížící se III.ligou docela hodila...
Žádné komentáře:
Okomentovat