PGM 2013 day 1 - Cheyenne Woods a "ty ostatní"

Název jako by napovídal, že mám v plánu zapisovat si své zážitky denně, ale to není tak úplně pravda. Během dnešního dne jsem měla možnost odhadnout, že ještě tak jeden, dva dny se pravděpodobně budu nicneděláním dloubat v nose, ale pak nejspíš zemřu na upracování.

Dneska jsme toho opravdu na práci příliš neměli, na hřišti téměř nikdo nebyl, čas od času se nádvořím prošla nějaká hráčka... Úplně mě fascinuje, jak maličké a nenápadné všechny jsou. Na fotkách působí, jako by z nich šel neuvěřitelný respekt, až strach, ale naživo si člověk musí dát pozor, aby o nějakou nezakopl, nebo ji neposlal pro něco do skladu.

I přestože žádné komplikace zatím nenastaly, nedá se úplně říct, že bych byla ve své kůži. Bojím se jít i na záchod, aby mě náhodou někdo nevyhodil, že tam nemám co dělat. Mám strach, že nebudu něco zvládat, nebo stíhat, nebo že nebudou s mojí prací spokojeni. Nechci působit příliš sebevědomě s tím, že se na něco nezeptám, ale zase nechci otravovat šéfíky se zbytečnostma. Akorát se mi zatím nedaří dost dobře rozlišovat, co je zbytečnost a co není...

Melissa update: zatím jsem ji nepotkala. Abych pravdu řekla, celá realita je dost odlišná od jakýchkoliv představ, ať už máte fantazii jakkoliv divokou. Neumím si představit, že se bez dovolení napiju, natož abych se vydala někam sledovat svou platonickou lásku. Nezbývá mi než doufat, že se s celou situací zítra trochu víc sžiju. Nejpozději pak v pátek – na Players Party! :)

A koho by zajímaly nějaké střípky ze zákulisí, celý organizační tým zatím žije z jedné jediné hráčky – Cheyenne Woods – nevlastní neteř Tigera Woodse, jejíž křestní jméno se nenaučím vyslovovat do konce svého života. Nicméně, vzhledem k procentuálnímu obsazení mužského pohlaví v našem organizačním týmu není absolutně divu, však posuďte sami její fotku z Karlova mostu, kam se podívala v rámci prohlídky Prahy. Nutno dodat, že se Praha, soudě podle reakcí na Twitteru, velmi líbila.

Foto ke shlédnutí zde: http://instagram.com/p/cjn9yOtTzk/

Poznámka pro fajnšmekry: Na osobní Iphone Cheyenne fotil Čeněk Lorenz :)

Případ Melissa - rok poté!

Nechci nikoho zatěžovat dlouhosáhlou a dojemnou story o splnění jediného celoživotního snu, nechci hrát na city a nerada se vytahuju. Ale jak kdysi řekl klasik „Hlásit se to musí“, tak to vezmu skrze fakta.

Loni na konci června jsem se nějakou nevysvětlitelnou náhodou dostala na turnaj LET na Albatrossu – Prague Golf Masters. Nikdy předtím jsem se moc o ženský golf nezajímala, znala jsem stěží pár základních jmen, sledovala jsem spíš české vlaječky než TOP výkony.

Dalo by se to považovat za náhodu a je to asi lehce přehnané tvrzení, ale s trochou nadsázky bych mohla považovat za osudové, že jsem se tam tehdy dostala.

Na první pohled jsem se tam zamilovala do Melissy Reid, mladé blonďaté Angličanky s atletickou postavou a švihem, ze kterého sršela energie a sebevědomí. Neměla jsem tehdy tušení, jak si stojí v evropském žebříčku, jaké má šance, nebo jak bláhové je moje tvrzení: Tak ta vyhraje! Ale ať už to bylo jakkoliv, ona vyhrála a já začala od dalšího dne sledovat její stránky, profily na sociálních sítích a viděla jsem od té doby snad každé video, ve kterém se byť jen mihla.

Velmi velkohubě jsem tenkrát naznačila něco ve smyslu, že kdyby se ze mě někdy stala profesionální golfistka, tak jako hlavní benefit budu považovat to, že se s Melissou budu moct stýkat, vídat, hrát, kamarádit a tak vůbec... Ale pochopitelně to bylo myšlené ze srandy. (článek)

Nicméně – můžete mi věřit nebo ne – řekla jsem si, že je dost pravděpodobné, že na dalším ročníku se pokusí svůj titul obhájit, a tak se na něj musím stoprocentně dostat. Ne ve smyslu včas si koupit vstupenku, aby náhodou nebyly vyprodané. Ale dostat ve smyslu, že za ní budu moct chodit ve dne, v noci, že uvidím zákulisí a věci, které normální smrtelník nikdy neuvidím. Nebyla jsem si ještě jistá, jestli se pak přihlásím jako dobrovolník, caddy, nebo se tam prostě jen vetřu přes známosti, … ale vzhledem k tomu, že jsem kdysi zvažovala kariéru žurnalistiky, rozeslala jsem své životopisy do všech možných i nemožných golfových časopisů a serverů – že tím nic nezkazím.

A taky jsem nezkazila. Ozvali se mi z časopisu Golf, kde mi od té doby téměř pravidelně vychází články či rozhovory.

Měsíc míjel měsíc a já jsem si říkala: Kdy asi tak bude ta nejvhodnější doba nadhodit před panem šéfredaktorem, že bych se mileráda ujala nějaké reportáže právě z turnaje PGM?

Dodnes nevím. Na jaře jsem totiž dělala rozhovor s Robertem Klotzem, hlavním promotérem tohoto turnaje. Jednoho dne mi zazvonil telefon a on začal větou:

„Jsme moc spokojeni s tím, jak jste odvedla svou práci, … chtěl bych vám nabídnout, jestli byste pro nás nepsala s Čeňkem Lorenzem a Jiřím Nikodýmem na turnaji Daily news?...“

A já pochopitelně chtěla (v duchu jsem skákala tři metry vysoko, nahlas jsem zněla asi spíš jako 'tak když jinak nedáte').

Víte, není to takové to splnění snu, na který myslíte každý den, když vstáváte, a každý večer, když jdete spát... Ale když jsem si zpětně uvědomila celou tu svou roční cestu, pravděpodobně jsem dosáhla asi první věci ve svém životě, na kterou můžu být docela veřejně hrdá.

Takže zítra se chystám na Dýšinu, kam během dne pomalu budou přijíždět všechny hráčky.

Nevím, jestli se víc těším nebo jsem nervózní... Čeká mě spousta práce, ještě víc zážitků a určitě spousta chvil, na které budu vzpomínat.

Hlavní cíle?

- vyfotit se s Melissou (kterou mám už více než rok na ploše PC – chce to změnu :))
- odvést co nejlepší práci (aby to taky nebylo letos naposled:))
- nasát atmosféru (už minule jsem nepřestávala zírat, a to jsem tam byla jen dva dny)
… dokonce (pokud vše klapne podle plánu) budu mít od zítřka nový mobil, protože můj současný fotí tak, že já umím líp kreslit. A když už tam budu, chci 24hodin denně fotit, natáčet a žasnout! 

Amen!  

A protože vkládání videí se mnou odmítá spolupracovat, máte to o jeden klik složitější!

Melissa Reid v celé své kráse: http://www.youtube.com/watch?v=eicLQsXEOBQ

... no jak jsem mohla nepodlehnout? :)))

Liga, Jäger, liga - III.liga, Hluboká nad Vltavou

- „Pet minut zpozdeni, jsme na ceste.
- „V klidu, Celda jeste ani nevylez' :-)“

     Klasika. Plánovaný odjezd v půl desáté se změnil na bláznivé prohledávání skladu ve třičvrtě na deset ve snaze najít dvě reprezentační trička alespoň přibližně v požadované velikosti. V deset hodin a pět minut po jedné rychlé lekci tetrisu nasedáme já, ségra, Onďa a pan Č do jeho luxusního volva. Takhle nějak začal další výlet za mým nejoblíbenějším golfovým víkendem roku – III.liga družstev, západ A!

     Jízda na hřiště v Hluboké nad Vltavou byla sama o sobě zážitkem. Kromě toho, že zadním sedačkám poskytovaly komfort dvě televize s nefunkčními sluchátky, my jeli rychlostí 120km/h v místě omezení na 60km/h a pan Č nás celou cestu bavil jeho nikdy nekončícími historkami, nutno dodat, že do kufru se nám podařilo naskládat všechny 4 bagy, vozíky a tašky na celý víkend.

     Klasický ročník ligy se skládá ze čtyř soutěžních kol rozdělených do dvou hracích víkendů, kdy hraje vždy 6 mužů a 4 ženy v jednom týmu, přičemž nejhorší výsledek za každé pohlaví se škrtá a ženy a muži hrají zvlášť. Já jsem bohužel musela místo prvního víkendu dát přednost absolvování povinného školního kurzu a průběžné výsledky nedávaly příliš velké naděje na postup, ale i tak jsme se vydali především si to klasicky užít.

     Náš tým bych mohla docela stručně představit, aby bylo čtenářům jasno:

Já – už druhý rok hrdou kapitánkou. Vzhledem k tomu, že jsme zase nepostoupily, se už začínám bát, jestli vůbec dostanu ještě jednu šanci. Pro jistotu jsem si ukradla kapitánskou visačku, přestože se rozdává jenom proti podpisu. Ale p-š-t.

Ségra – klubová longest drive-ařka... Musim uznat, že když zrovna na hřišti nekouká po klukách, tak jí to občas docela i slušně lítá...

Eva – přijede, zahraje, odjede. Spolehlivý článek našeho řetězu

Manželé Majerovi – vždy usměvaví, vždy milí a pozitivní. A vo-vo-vo vo tom to přece je! "Hlavně že je hezky"

Onďa – náš špíler. Těžko při pohledu na jeho rány hádat, že hraje teprv dva roky. Neskutečný dříč, který není nikdy s žádným výsledkem spokojený. Když dospěláci seděli v hospodě a my u filmu, on si šel zaběhat. Věřím mu a moc ráda budu sledovat, jak to jednou někam dotáhne.

Viki – moc mě těší, že to i v jeho věku pořád někdo hraje jenom pro radost a ne pro výsledky.

Pan Č – řečený Čelda nebo Čéčko. El Presidente. Mazák. Náš šéf a velitel výpravy. V občance přes 55, po nocích 18. Nepochopitelně moudrý člověk se smyslem pro humor a dobrým srdcem. Těžko ho popisovat, pokud ho neznáte. Tím jest řečeno vše podstatné.

Tomáš – Forrest, letos se taaak zlepšil, až si vysloužil místo v repre týmu!

Pan Adamec – stálice. Nikdy nezklame, nikdy nevyhoří, občas příjemně překvapí. Například když v půl druhý vytáhne z auta flašku slivovice a přijde k nám na pokoj s: „Tak bude něco ještě?“

Zbytek týmu se buď tak nějak průběžně mění, nebo si ho z nějakého nepochopitelného důvodu nepamatuju...

     Podstatné je, že nás všechny tři dny doprovázelo nesnesitelné vedro, až jsme si chvílema říkali, co jsme to za magory, že se radši někde neválíme u bazénu. Hřiště na Hluboké je sice velmi kvalitní, každopádně jak nedávné povodně, tak současná sucha mu daly znatelně zabrat, což bylo znát především na fairwayích, kde bylo povoleno stavění. Za co ovšem počasí nemohlo, to byla jednotvárnost jamek, která mě neuvěřitelně nudila a způsobila, že bych teď už jen stěží vyjmenovala, jak jdou jednotlivé jamky po sobě.

     Cvičné kolo se nám všem víceméně nadprůměrně podařilo, a tak jsme se po ubytování v „Domu hrůzy“ vydali náležitě oslavovat. Pivo sem, pivo tam, „jégr“ sem a dva „jégry tam“... Padlo pár předsevzetí a na pokoji dokonce padlo i pár chipů do odpadkového koše (ale absolutní většina mimo něj)... až na nás v jednu ráno vylítl pan domácí jestli nám „jako přijde normální hrát golf v pokoji? No to jsem teda ještě nezažil!“

     Největší radost mi na celé situaci pochopitelně udělal fakt, že přímo při činu byl přistižen právě pan Č., který rok co rok na lize zázračně omládne o několik desítek let a je z nás nakonec vždycky ten největší puberťák. A to je jeden z těch hlavních důvodů, proč tyhle víkendy miluju!

     Nakonec se ukázalo, že alkohol nebyl zrovna nejlepší příprava. Tedy pro „staříky“ a Vikiho. Já, ségra i Ondra jsme zlepšovali. Týmové výsledky sice nikam kupředu příliš neposkočili, ale první místo v ženách i v mužích obsazené hráči z našeho klubu, to byl každopádně důvod k večerní oslavě! … No, důvod se zkrátka vždycky najde.

     Tentokrát jsme však zůstali daleko více při zemi (a hole zůstaly daleko více v bagu)... Na mém nedělním výkonu se to samozřejmě podepsalo, a protože jsem se oproti sobotě o sedm ran zhoršila, odteď mám prý chlastání před turnajem povinně. Ostatní se však povětšinou výrazně zlepšili, a tak v tom asi budu sama...

Shrnutí?

- Po několika nekonečných letech jsem se mohla téměř 100% spolehnou na putter a sebevědomě uklízela do jamky vše pod 5m.

- Po několika málo letech jsem se při každém kontaktu dřeva s míčkem se zavřenýma očima modlila, aby to dobře dopadlo. Neboť to mi přišlo jako jediný způsob, jak ovlivnit dráhu letu míče. Jinak si to doslova dělalo, co chtělo.
- Na štěstí pořád (už od TEHDY) nevěřím, ale když je na fairwayi 300x100m jedna půlmetrová strouha s vodní překážkou a já jí obě dvě kola trefím, není to asi úplně fér, ne?
- To, že jsem na jedné jamce zahrála v sobotu par, ještě nutně neznamená, že se tam druhý den nedá zahrát o pět ran navíc. Dá. Obráceně to ovšem až tak dobře nefunguje...

No nebudu vám lhát. Vracím se sice s nižším HCP, ale nasraná jak kýbl hoven (pardon za hrubší výrazy, chci být přesná) a navíc ještě spálená jak uhlík do vodnice. Ale už teď se těším na další výlet s touhle partou.

Klasický dovětek:

- reportáž z minulého roku ZDE
- fotky nejspíš žádné nevznikly (vím o jedné, kterou by u sebe měla mít Hanička. Otestujeme tímto alespoň její poctivý odběr tohoto blogu. Co, Haničko, pošleš mi naší týmovou fotku, prosím? :))
- video z našeho nočního chipování a následné návštěvy pana domácího by se mělo časem objevit na příslušných sociálních sítích

Pinďa Tour 2013 - Darovanský dvůr

Musím se veřejně pokárat! V poslední době nemám moc času, který bych trávila s golfovou holí, a když už si nějaký najdu, rozhodně pak nemám čas o tom něco dlouze sepisovat. A tak se (zatím) bez mého komentáře obešel například jak Dragon Press Open 2013, tak i moje zatím první návštěva Golf Clubu Hodkovičky, nebo třeba rozhovor s promotéry turnajů Pilsen Golf Masters a Czech Challenge Open.

Co však rozhodně vynechat nemůžu, to je další ročník našeho oblíbeného turnaje Pinďa Cup! Přiznám se, že vzhledem k tomu, že protože už děti netrénuju, téměř vůbec se nevídáme, a tak jsem se na ně docela těšila!

První turnaj letošní sezony pro děti začal v Darovanském dvoře, kam se vždycky moc rádi vracíme, neboť lidé jsou tam příjemní a pokaždé nám tam vyjdou perfektně vstříc. Letos bude Tour složená pouze ze tří turnajů, neboť se nám neosvědčilo vyjíždět do velkých vzdáleností. Nejlepší účastí a nejpohodovější atmosférou vyhlášené turnaje tedy zachováváme – Darovanský dvůr, Alfrédov a klasické finále v Hořehledech.

Dětí se nám sešlo krásných 11, což je ideální počet, aby byla slušná konkurence, ale zároveň aby nebyl průběh příliš zdlouhavý. Mezi ostřílenými favority Davídkem s Honzíkem jsem spoustu dětí neznala, ale to se dalo samozřejmě čekat. S o to větším očekáváním jsem vyhlížela výsledky.

Davídek ani Honzík nezklamali, když obsadili první dvě místa (kdo loni sledoval výsledky, tomu snad ani nemusím připomínat, že Davídek byl zkrátka ZASE druhý!). Třetí místo na bedně obsadila právě jedna z (pro mě) nových tváří – Tomáš Rada.

Pořadí po prvním turnaji:

1. Honzík
2. David H.
3. Tomáš R.
4.-5. Terka
4.-5. Vojta
6. Filip V.
7. Tomáš Č.
8. Filip Č.
9. Anička
10. David Č.
11. Karolínka

… nebo... alespoň doufám. Protože na výsledkovou listinu se mi v bagu vylilo pití a není zrovna dvakrát čitelná. A tak, pokud byste náhodou někdo našel nějakou nesrovnalost, ráda opravím!

Golfu zdar a tomu dětskému obzvlášť! :)

P.S.
- Fotky dodám později.
- Na co se můžete těšit (snad):
     - Reportáž ze 3.a 4. kola III.ligy (reportáž z loňska ZDE)

     - Střípky z PGM, kam se letos podívám z pohledu PRESSu (jak jsem PGM propadla loni čtěte ZDE)
- Články z Pinďa Tour 2012 ZDE 

"Holema to nebude..."

   Nepříjemný rachot a zatuchlý smrad našeho favorita. Oblíbené místo na parkovišti volné, radio na recepci naladěné na své běžné stanici, ze sekačky na mě mává stejný úsměv. Jako by to ani nebylo tak dlouho.

   Mám za sebou víc než půl roku namáhavého života v Praze, plného studia a tvrdé dřiny (nočního života a probdělých nocí), dramatických hádek, vztahových krizí, nervů u zkoušek, pár bitek a nejen florbalových zápasů. A konečně jsem se rozhodla zamknout všechen nepořádek, zmuchlané oblečení a neumyté nádobí v bytě, hodit bag na záda a vyrazit směr domov na celé 4 dny, které kromě rodiny hodlám věnovat především golfu.

   Za těch téměř 7 měsíců, kdy jsem nebyla na svém domovském golfovém hřišti, se toho vlastně změnilo podstatné množství. Předpokládám, že hlavně co se mého švihu týče.

   Z předposlední návštěvy v Hořehledech jsem si odnesla tablet za celkové vítězství ve čtyřturnajové tour.  Tablet jsem prodala, a když jsem tam byla loni naposledy, koupila jsem si od známého jednoho známého konečně po šesti letech nové hole. Po včerejších dvou hodinách na driving range vám můžu prozradit jedno – Holema to nebude!

   Dá se souhlasit s tvrzením, že golf je jako jízda na kole – to se nezapomíná! Ano, míček trefuju, švihem si nelámu zápěstí, rány dopadají v přijatelném rozptylu. Ale v přijatelném pro hendikep 36 (nechť mi průměrní hráči prominou). V neděli mám naplánovaný první letošní turnaj a už teď je jasné, že hendikep začínající osmičkou si domů neodnesu (momentálně mám 8,9).

   Byť je ještě brzo dělat nějaké závěry na letošní sezonu, mohla bych ji začít (uznávám, že lehce opožděně) vytyčením nějakých cílů, či chcete-li, vyřčením určitých předsevzetí.

   Už od nějakého hendikepu kolem 15 si neustále říkám, že takhle to přece dál nejde. Trenéra jsem měla někdy naposledy před 5 lety, sama dobře vím, jak hrubé chyby ve švihu mám, tak jak daleko to sakra ještě půjde? Těžko říct, jestli za to může štěstí, náhody, nebo jestli je to normální, jen já v tom hledám nějakou vědu, ale každopádně jsem se nějak dokopala až ke kýženému „single HCP“ a bylo by teď na čase tomu uzpůsobit i hru. (jo, většina lidí to dělá obráceně)

   Rozhodla jsem se tedy, že letošní sezonu se rozhodně nehodlám honit za zlepšováním hendikepu. Jsem ochotná věnovat rok svého času pilováním techniky, ráda bych do toho konečně zapojila i někoho dalšího (ideálně PRO trenéra). Po velmi dlouhém váhání jsem se konečně rozhodla slavnostně ukončit florbalovou kariéru, takže SNAD konečně budu mít čas, chuť a energii věnovat se golfování, a jsem konečně ochotná smířit se i s tím, že mě to bude stát i nějakou tu korunu (rozumování s kamarádama na drivingu je sice levné, ale kvalitu golfové lekce to evidentně nemá).

   Vzhledem k tomu, že (se tvářím, že) studuju v Praze, tedy vyzývám všechny, kdo hrají/hráli/znají/znali někoho, kdo hraje/hrál v našem hlavním městě, aby mi doporučili nějaké místo ideální pro chudé studenty – driving range bude pro začátek stačit.  

Tipsport Pohár mistrů - Konopiště

„Už abych byla doma“ bylo to jediné, na co jsem celý den myslela. Pár jamek před koncem mi došlo, že je to na postup. Tak jsem ten zbytek pro jistotu podělala...

Po čtrnáctidenní golfové pauze jsem nečekala, že mi to nějak extra půjde. Jenže když jsem k tomu přičetla jakési natažené součástky v levém zápěstí, rýmu a teplotu jakožto příznaky začínající nemoci, byl zázrak, že jsem to vůbec došla.

Opravdu mě mrzí, že jsem do toho nemohla dát víc, vždyť jsem měla téměř profesionální podmínky – osobního řidiče, kedíka, vlastní kuchařku a diváka v jednom. Ehm, no, dobře. Ségra tlačila vozík s bagem jenom po rovině, když jsem něco podělala, tak se mi vysmála a s puttováním mi nepomohla, protože prý neumí číst greeny. Babi s tátou tvořili skvělý tým – vyrazili jsme ráno směle bez mapy, protože babi „tam přece už několikrát byla, tak si tu cestu pamatuje!“ Nikoho tedy nejspíš nepřekvapí, že jsme lehce bloudili. Babi navíc celých osmnáct jamek dělala „přední voj“, což nejen že znervózňovalo mé spoluhráčky z flightu, ale také způsobilo, že jsme téměř každou jamkou řvali zběsilé FOOOR jen proto, že babi nám „šla napřed sledovat míčky“. Co jí odepřít nemůžu, je trvalý přísun řízků a muffinů. Jen bych ocenila, kdyby tomu neříkala doslova „mufínka“ a já s tím řízkem nevypadala jak českej turista...

Před poslední jamkou jsem věděla, že „jdu na svůj“... Velkohubé prohlášení, že teda na osmnáctce zahraju par, bylo potrestáno ušmudlaným tripláčem a já můžu být vlastně ráda – tentokrát mi postup neutekl o jednu ránu, jako před dvěma lety. Tentokrát mi utekl o tři – tedy víceméně o tu jednu jamku...

No nic, musím vyléčit zranění, rýmičku a zlomené srdíčko … a pustit se do toho znovu!

Ovšem, závěrem nemohu opomenout mého klubového kolegu – Ondra Zdrha zahrál oba dny famózně, umístil se nakonec na 9.příčce a zlepšil si konečně hendikep pod vytoužených 6! Gratuluju, kamaráde! :)   

Kde je mi (nakonec) konec?

Je to smutné, ale moje neaktivita tady na blogu nepramení z toho, že bych na své občasné čtenáře „prděla“, ale zkrátka se na golf vůbec nedostávám. Což s blížícím se Pohárem Mistrů značí katastrofu... Inu, dovolte mi alespoň zhodnotit události posledních dní, týkající se zeleného světa.

Zatímco na recepci v Hořehledech přibyl jeden štítek s mým jménem, zabydlovala jsem se v Praze a zahájila svá studentská léta na Fakultě tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. V rámci hledání přivýdělku jsem oslovila měsíčník Golf, nejstarší český golfový časopis, což se ukázalo jako víc než dobrý tah. Počínaje říjnovým číslem tak můžete sosat moje věty jednu po druhé nejen tady, ale na stránkách tohoto časopisu, stejně tak jako i na stránkách GolfInfo.

Zdroj fotografií: FB PilsnerGolf Resort Hořehledy

V zájmu vlastní bezpečnosti doufám, že s předpovědí počasí na víkend se tentokrát sakra sekli, jinak bych se z toho Konopiště taky nemusela vrátit živá. Držte mi palce, dám vědět.  

P.S. Plánuji, že pro jednodušší sledování novinek založím blogu příslušnou fanouškovskou stránku na facebooku, ale jednak zatím pochybuji o fanouškovské základně a jednak na to stejně zatím nemám čas!