První kolo Mistrovství klubu v Hořehledech - zkouška nervů

Nikdy jsem neměla moc času trénovat, vždycky jsem golf zkrátka jen hrála a nebo ho „učila“ jiné. Poslední dobou jsem ale trénovala více, než u mě bylo zvykem a včera večer jsem si popíjela Gambrinus a mnula si mastičkou puchýře na dlaních...

Uvědomila jsem si, že už dlouho jsem nebyla nervózní z nějakého golfového turnaje. Jenom velmi málokdy cítím lehké chvění při proměnování nějakého důležitého puttu, nebo před prvním odpalem na první jamce. Příčinou toho, že se mi teď vůbec nechce spát, přestože už touhle dobou mívám většinou půlnoc, může být více věcí. Jednou z nich je ale dost možná teorie o tom, že dokud jsem golf nebrala zas tak vážně, neměla jsem důvod strachovat se o svoje čísla. Jak jsem ale začala více trénovat, zlepšovat se a stlačovat výsledky pod 80, začala jsem i chtít víc sama od sebe.

Právě probíhající Mistrovství klubu v Hořehledech pro mě není vrcholem sezony, snad to nebude příliš troufalé tvrzení. Moje vize sahá na hřiště na Konopišti, na Pohár mistrů, kam se dá dostat pouze jednou cestou, a tou je výhra našeho Mistrovství.

Dnes ráno jsem přesvědčila sama sebe, že „To cesta nás dělá šťastnými, ne cíl“, nasadila jsem na hlavu čepici s rovným kšiltem směrem dozadu a na hřiště vyrazila hru si hlavně užít a přinést co nejlepší číslo. Co nejlepší na moje poměry, ne snažit se být lepší než někdo další...

I když se mi povedlo (za hlasitého nepublikovatelného audio doprovodu) šest trojputtů, nakonec to stačilo na 78 a náskok osmi ran na prvním místě. Dalo by se tedy říct, že jsem se víceméně vyrovnala s jakousi pozicí papírového favorita, ale zítra to bude ještě těžká prácička... Všichni dobře víme, že v Hořehledech umím vyčarovat i krásných DE-VA-DE-SÁT!

Kromě mě „přenocuje“ na prvním místě také Ondra Zdrha, jeden z horkých kandidátů na sesazení neporazitelného Pavla Adamce (5 vítězství v řadě). Ondra vede po dnešních 72 ranách o 5 před Pavlem. Vedoucí flight na chvostíku startovního pole doplní ještě Martin Obyt, který je o dvě rány za obhájcem loňského primátu.

„Není důležité vyhrát, ale být nejkrásnější!“

Foto: Čtvrteční cvičné kolo za slunečního svitu a deště zároveň. A pak nemáme ten golf tak milovat... 

# 2 - Štěstí

Jedna názorná situace, která předesílá, o čem si asi tak dneska budeme povídat:

Babička mine putt z relativně krátké vzdálenosti – míček obkrouží jamku a vrátí se jí zpět pod nohy. Babička naštvaně plácne rukou do stehna a vyčítavě se podívá na svoje vnučky, které ji doprovází: „Vidíte? A takovouhle smůlu já mám pořád!“

Vnučky na to sice nic neřeknou, ale podívají se na sebe a oběma je jim jasné, že vduchu se shodly: „Ne, babi, to nebyla smůla, to jsi prostě jen špatně zahrála...“

Nemám potřebu se tu hanlivě vyjadřovat o lidech, kteří věří na štěstí, nebo o těch, co se vymluvají na smůlu (což je o poznání horší...). Vždycky, když přijde řeč na tohle téma, vybavím si jeden dost zajímavý zážitek.

Asi dva roky zpátky se hrála III.liga u nás v Hořehledech. Jeden ze zúčastněných týmu byli i věčně nespokojení pánové se Sokolova, kteří na drivingu den před prvním kolem dávali hlasitě najevo, proč jim naše hřiště není dost dobré. K jejich smůle jsme u toho byly my se sestrou, které si ani jedna nejdeme pro hádku daleko, a tak z toho byla tkaová delší výměna názorů obsahující argumenty typu:

„Vaše fairwaye jsou moc úzké“

„Ne, to vaše rány jsou moc křivé...“

Druhý den ráno jsem jednoho ze zmíněných hráčů potkala ještě před startem. Seděl na terase u kafe a kouřil. Když mě viděl, trochu se pousmál nad vzpomínkou na předchozí den, vzal míček, který ležel na stole a pohrdavě ho po mně hodil se slovy: „Tady máš něco pro štěstí...“ Znělo to spíš jako „Ber to jako charitativní příspěvek, pochybuju, že hráčka klubu, jako je tenhle, by měla na to, koupit si provéčka...“, ale toho tónu jsem si nevšímala. Vzala jsem Titleist a utrousila:

„Díky, ale já na štěstí nevěřím...“

Ačkoliv jsem chvíli váhala, jestli mám hrát s „dárkem od nepřítele“, nakonec jsem inkriminovaný míček na prvním odpališti doopravdy posadila na týčko. Pravdou je, že jsem s tím míčkem obešla všech 18 jamek a zahrála jsem 73 ran, což byl daleko nejlepší výsledek z žen a druhý nejlepší mezi muži...

Toho pána už jsem bohužel nezastihla, ale po krátké úvaze, jestli si míček nenechám na památku, jsem mu ho poslala po jednom kolegovi s ironickým vzkazem, že „s trochou toho ŠTĚSTÍ by zítra nemusel hrát tak mizerně jako dnes...“ Dodnes nevím, jestli se k němu míček nakonec dostal, natož ten drzý vzkaz. Podstatné je, že jsem ten den hrála zkrátka dobře, těžko to byla zásluha onoho „šťastného“ míčku...  

Pinďa Cup - Finále v Hořehledech

   Ať chci nebo ne, jedno musím sportovně uznat. Ti naši prckové mě opět dostali. Snad se nikdo nebude zlobit, když začnu trochu zeširoka...
   Je to něco málo přes 4 roky, co jsem poprvé, lehce nervózní a se sestrou po boku přišla na pravidelný pondělní trénink v roli trenérky. Za tu dobu se toho hodně změnilo, troufám si tvrdit, že všechny změny dopadly dobře, nebo alespoň měly původně dobrý záměr. 

   Od obyčejných tréninků, patovacích soutěží o lízátko, přes první pořádný turnaj na pořádném hřišti, až po monstrózní tour po Západních Čechách a ceny nemalých hodnot. To všechno byly zkušenosti, které nám pomohly vykrystalizovat takovou podobu, kterou u nás měl mládežnický golf letos. Tréninky se sice lehce zpoplatnily, ale i bez hlavního sponzora loňského roku se nám povedlo dát dětem možnost zahrát si na hřištích špičkové úrovně – Alfrédov, Darovanský dvůr i Mariánské Lázně.
   Ať jsem sebevíc neustále tvrdila, že mít na starost tyhle špunty je ta nejlepší antikoncepce, za ta léta mi všichni přirostli k srdci. Nevím, jestli je nějaký lepší pocit, než sledovat jejich radosti, nebo jestli mám nějaké lepší historky než z těchto tréninků, ale o tom třeba jindy..

  Celou sezónu všichni pilně trénovali (někteří více), ale všichni se dočkali toho dne, kdy se v Hořehledech hrál finálový turnaj celé tour, a tak se zároveň rozdávaly ty největší ceny.
   Bohužel, snad jediný deštivý den celého srpna nám vyšel zrovna na pátek a malé naděje nám trochu zmokly. Nicméně, když se přes všech 9 jamek všichni prokousali až do restaurace, čekala tam na ně porce hranolek, kuřecí řízečky a palačinky se zmrzlinou, takže na nějaké promoklé ponožky bylo brzy zapomenuto.
   Než se začalo vyhlašovat, ségry Bára a Simča, kterým se povedlo téměř nemožné – za předchozí turnaje nasbíraly stejný celkový počet bodů –, se ještě jednou utkaly v patovací soutěži, která rozhodla jednak o úspěšnější golfistce ze sesterské dvojice a zároveň o vítězce mezi dívkami.
   Jak už jsem naznačovala v předchozích článcích, na celkového vítěze měl skvěle našlápnuto Davídek. I tentokrát zaujal druhé místo dne, což mu v celkovém součtu stačilo na náskok čtyř bodů před druhým Honzíkem. Ten byl kromě celkového stříbra oceněn také odměnou za nejpilnější docházku na trénincích. Nejlepší trojku a místa „na bedně“ doplnila Simča, která v rozstřelu porazila sestru Báru. Do první pětky se ještě vešla Kája, ale ceny byly samozřejmě připraveny pro každého.

   Většina potřebných informací padla už mezi vyhlášením a následným překvapením – ohňostrojem, ale já bych přeci jen ještě jednou ráda poděkovala všem, kteří se podíleli na těch krásných vzpomínkách, které si ze společných dní strávených na greenu odnesu.
   Co se čistých faktů týče, tréninky nadále pokračují každé pondělí od 15:30 do 17:00, do konce září ještě pod naším vedením, dále do konce sezony pod vedením Martina Kopčáka, který se prý už moc těší! :)
   O případných změnách budou všichni zúčastnění včas informováni!

   Já, vzhledem k tomu, že netuším, jak mi dopadne rozvrh na vysoké škole a těžko odhadovat, jestli se někdy utrhnu, abych dál trávila čas s našimi nejmenšími golfisty, bych ráda ještě jednou poděkovala:

- Panu Čelikovskému za to, že nám před čtyřmi lety dal důvěru a vložil budoucnost mládežnického golfu v Hořehledech do našich rukou.
- Všem rodičům za to, že se nebáli svěřit nám svoje ratolesti a trpělivě je vozili na tréninky, i když třeba sami golf nehrají
- Všem sponzorům za to, že pochopili, že dětem stačí maličkosti a že my bychom sami dohromady moc cen nedali
- Všem golfovým klubům a hřištím, kde jsme si mohli ZADARMO uspořádat nějaký ten turnájek
- PilsnerGolf Resortu Hořehledy, všem zaměstnancům, greenkeeperům za skvělé hřiště a za to, že trpělivě snášeli, když se jim děti strefovaly do autíčka na sbírání míčků, kuchařovi za skvělé palačinky, …
- Jmenovitě Martinu Kopčákovi za to, že se snažil urvat pro nás vždycky z rozpočtu maximum. A taky za to, že měl nakonec dojemnou řeč, díky které mám na všech fotkách rudé oči...
- Svým rodičům a babičce za to, že nás už více než čtyři roky týden co týden vozili na tréninky, přestože se jim to né vždy úplně hodilo
- A v neposlední řadě dětem samotným. Za to, že je golf baví... (Prosím rodiče, kteří si tento článek přečtou, aby to vyřídili! Díky)

Celkové pořadí Pinďa Tour 2012:
1. Davídek Hasman
2. Honzík Fiala
3. Simča Hofmanová
4. Bára Hofmanová
5. Kája Foldová
6. Tomáš Salfický
7. Anička Vacková
8. Patrik Nový
9. Marek Pytlík
10. Verča Nová
11. Martin Pytlík

Články z ostatních turnajů ZDE!

Náměty, připomínky, fotky, nebo pouhé pozdravy i nadále můžete posílat na blazkovat@email.cz
 Díky!


Poznámka pod čarou: Fotky budou v brzké době.

# 1 - Nedopalky

Včerejším dnem jsem byla donucena začít si tu takový malý seriálek: Golfové nešvary aneb Co mě dokonale na*ere. Díl první...

Jsem z té skupiny golfistů, na kterých poznáte, když jsou nespokojení. Jsem z té skupiny, která se umí ozvat, občas mi upadne hůl, nebo vyklouzne nějaký ten peprnější výraz. Jsem cholerik. Ale co mě dokáže vytočt zaručeně nejvíc, to kupodivu ani tak není moje forma.

To je to, co po sobě nechávají ostatní. Jako osobní stopu, jako by to snad museli vědět všichni. Jako by chtěli dát všem najevo. Podpis. „Byl jsem tady. Fantomas.“

Gratuluju, sobě ničíš zdraví a mně nervy... říkám já.

Hádáte pravděpodobně správně. Nemám nic proti kuřákům, mám jich mezi svými blízkými hodně. Mám něco proti tomu, když přijdu ke svýmu míčku na fairwayi a hned vedle něj leží nedopalek.

Opravte mě, jestli se pletu. Ale u KAŽDÉHO odpaliště je odpadkový koš. Když je VÁM, kuřákům, zatěžko vyhodit nedopalky tam, snad na každé jamce je, u nás v Hořehledech, nějaké to křoví, do kterého můžete při nejhorším pozůstatek po vašem abstinenčním záchvatu a pokusu o uklidnění ukrýt.

Za tu dobu, co golf hraju, jsem se setkala s nejrůznějšími názory na kouření. Někteří tvrdí, že právě proto, že se u golfu může kouřit, ho nehodlají počítat mezi ty „pravé“ sporty. Jiní by zase, právě pro uchování statutu sportu s velkým S, kouření zakázali. „U jiných sportů se přece taky nekouří!!!“

Rozhodně si nemyslím, že by se mělo kouření zakazovat. Kdo by si dokázal představit Miguela Angela Jiméneze bez svého doutníku? :)

Jsem dokonce ochotná smířit se s tím, že budu na nedopalky narážět v kyblíčkách na zlomená týčka. Přestože tam často sahám a již zlomená týčka ještě využiju... Jen už LASKAVĚ nedělejte bordel na tom hřišti!!!

Pinďa Cup - Mariánské Lázně; Sport všech generací

Nejsou to jen olympijští sportovci, kdo si na první polovinu srpna musel správně načasovat formu. Symbolického data 8.8. se totiž konal další, předposlední, Pinďa Cup 2012.

Přestože se ještě dopoledne nad Mariánskými Lázněmi honily mraky, dosavadní „objednané“ počasí na letošní Pinďa Tour opět nezklamalo. Velká opalovačka se sice nekonala, ale důležité je, že jsme nezmokli, a mohli si tak vychutnat další povedené golfování o pěkné ceny.

Mladých golfových nadějí dychtících po poháru pro vítěze se tentokrát sešlo osm, přičemž „naši“ borci tvořili polovinu. Startovní pole bylo kromě nich doplněno také o tři mladé slečny z Alfrédova a domácí svěřenkyni Mariánského tréninkového centra.

Z pohledu organizátorky, která svůj um musí prokázat pouze u sčítání a vyhlašování výsledků, musím uznat, že Chip&Putt Akademie je sice nesmírně krásná, ale zároveň se svými hlubokými bunkery a všudypřítomnými vysokými stromy neskutečně obtížná. Proto skládám poklonu všem zúčastněným, neboť jejich výsledky byly záviděníhodné. Do jednoho.

Abych už ale nenapínala nedočkavé čtenáře, kteří ještě neví, jak celé klání dopadlo, pojďme si povědět, kdo tedy nakonec zahrál výsledek úplně nejlepší. Jak jsme na naší dětské tour už zvyklí, výsledky jsou velmi těsné. Své by o tom mohl vyprávět Davídek Hasman. Ten se letos zúčastnil všech (tedy tří) turnajů, na všech obsadil druhé místo a na VŠECH mu na rozstřel o první místo chyběla jedna rána. Nám tak nezbývá než popřát Davídkovi pevné nervy na poslední, finálový, turnaj v Hořehledech. Věřím, že nejsem sama, kdo by Davídkovi přál, aby už konečně na ten pomyslný titul dosáhl. I pokud by se mu to nepovedlo, je třeba připomenout, že se zároveň počítají výsledky za celou tour. Tam by pak mohl své konzistentní výsledky zužitkovat. Dost ale o stříbrné příčce, pohár si tentokrát zcela zaslouženě odnesla domácí Anička Slavíková, která přiznala, že hřiště velmi dobře zná, neboť na něm trénuje několikrát do týdne. Gratulujeme nejen jí, ale i bronzovému medailistovi Honzíkovi.

Pro úplnost zde zvěčníme také umístění na dalších příčkách:

1. Anička Slavíková
2. Davídek Hasman
3. Honzík Fiala
4. Simča Hofmanová
5. Bára Hofmanová
6. Maruška Vašíčková
7. Tomáš Salfický
8. Anička Vacková

Hra všech generací

Ještě než doplním i průběžné výsledky Pinďa Tour, dovolte mi chvilku rozjímat. Během tohoto slunečného odpoledne jsem totiž byla svědkem něčeho, co by dojalo každého, kdo miluje tu skvělou hru, kterou golf bezpochyby je. Zatímco poslední flight právě zdolával devátou jamku, přihlížejícím se kromě jejich povedených ran naskytl pohled i na dalšího návštěvníka akademie. Byla jím shrbená žena, která v dálce těžce pokulhávala směrem ke greenu a za sebou táhla tašku na kolečkách, se kterou chodívala moje babička nakupovat. Z té „čouhaly“ asi tři hole. O čtvrtou se paní při chůzi opírala... Na recepci nám zvídavým bylo prozrazeno, že tahle paní je pravidelnou návštěvnicí akademie už „odjakživa“ a že je jí rovných 93 let. Nikdo z nás se nezmohl na nic jiného, než na užaslé „VAU“. Při pohledu na naše prcky v doprovodu svých rodičů a mnohdy prarodiců jsem tak byla svědkem toho, že golf je sport pro všechny generace.

Průběžné pořadí před posledním turnajem tour - „TOP 10“

1. Davídek Hasman – 38
2. Honzík Fiala – 34
3. Simča Hofmanová – 26
4. Maruška Vašíčková – 24
5. Terka Virtová, Kája Foldová – 22
6. Kačka Tuháčková, Bára Hofmanová – 20
7. Tomáš Salfický – 18
8. Anička Slavíková - 16

Na závěr je třeba podotknout, že tolik avizovaný finálový turnaj se bude konat v pátek 31.8. v Hořehledech.

Případné dotazy, registrace, nebo připomínky směřujte na blazkovat@email.cz

S radostí uvítáme jakékoliv sponzorské dary.

-> Fotky opět se zpožděním! :)

Nedělní III. liga v Alfrédově - Krok za krokem

Pokus o trochu netradiční pohled na soutěžní kolo v Alfrédově.

7:00

Zima. Na drivingu ani noha a mně šlajsuje i PW. Rána – nadávka - nový balon – nová nadávka... a takhle pořád dokola. Něco mi říká, že dneska to bude zlo...

8:10 – Tee no.1

Obyčejně si přítomnost diváků užívám. Ale po tom, co jsem předváděla na drivingu, je na prvním týčku na můj vkus těch lidí trochu moc. Podruhé snídám, okukuji flight č.1 a vyčkávám... První drive kupodivu pošlu 200m před sebe – rovně.

8:40 – Tee no. 4

Po paru na jedničce a trojputtu do bogey na dvojce se mi vracejí vzpomínky na včerejšek. Lámu to parem na trojce, kde jsem včera zahrála bogey a na odpaliště čtyřky jdu chtě-nechtě se vzpomínkou na včerejší aut... Osmičku železo jsem ale bezpečně posadila na střed greenu a dvěma putty jsem oproti sobotě stáhla už tři rány.

9:00 – Tee no. 6

Pět jamek a pět greenů v regulaci je slušná bilance a se skore +1 jsem schopná odpustit si i fakt, že žádný z delších puttů do birdie mi do jamky nespadl. Přiblížila se babička s foťákem a já posílám drive doprava ke stromům. Moje spoluhráčka z flightu, reprezentující Klášter Teplá, zlomila ve snaze napodobit Tigera Woodse odpalem blízko stromu hůl. Následuje velké focení s její ex-PW a moje bogey se tak obejde bez babiččiny pozornosti.

10:00 – Tee no.10

Po sérii bogey- double bogey – bogey – bogey jdu sice na druhou devítku s vědomím, že hraju na svůj hendikep, ale jsem lehce otrávená a dostávám hlad. Když hraju dobře, tak hlad nemívám! Od babičky dostávám poslední pokyny, jak hru zlepšit, vysílá mě vstříc dalšímu bogey a jde naproti ségře.

10:40 – Tee no. 13

Dva doglegy doprava + dva odpaly na fairway + dvě druhé rány do greenu + dva dvojputty = dva pary. Trochu nuda. Na třináctce přesvědčuji sama sebe, že budu spokojená s bogey. Drive ale posílám nebezpečně daleko a přihlížející pan rozhodčí skrytým komplimentem nadhodí, že to skoro bude na druhou ránu do greenu. Po vnitřní bitvě mého konzervativního a mého agresivního já vytahuji trojku dřevo a ránou, kterou jsem pasovala na nejlepší dne, posazuji míček na foregreen. A dobrá rána je po zásluze potrestána. Když mi na více než 350 metrech stačí dvě rány, tak proč bych pak na zbylých pěti metrech nemohla zahrát rány tři, že?

11:00 – Tee no. 15

Po nešťastném odskoku do vody po drivu na čtrnáctce a dalším bogey je nejvyšší čas na další par. Dnes skvěle fungující železo osmička posílá další míček na bezpečný dvojputt na tříparu. Čas se naplňuje, počet jamek do konce se ztenčuje a já začínám cítit to, co pokaždé, když nesu slušné číslo. Rána od rány je důležitější a já jsem čím dál nervóznější.

12:00 – Hole no. 19

Hotovo. Poslední čtyři jamky paru znamenají jediné – výsledek +9, 81 ran, 39 stblů a nový HCP 9,1. Za odměnu skvělá svíčková se šesti!

I celkový pohled na výsledkovou listinu byl pro Hořehledské "barvy" příjemný, neboť oba týmy se vyšplhaly až na bronzovou příčku. 

Za zmínku stojí výkon Ondry Zdrhy, který zahrál 78 ran a vylepšil si hendikep na 10,1! 

Je jasné, že do další sezony máme cíl jediný s tím je postup! 

Odkazy:

Celkové výsledky

Hořehledy na Facebooku

Štítek III. ligy

Fotografie, opět autorem babička - Marie Švíková:

 Na startu.

 Bára Blažková

Zlomená PW 

 Trable na sedmičce vyřešil putter.

 Viktor přemýšlí, jak svůj výkon vylepšit.

 Hanka pěkně z vesela!

 El Presidente na start!

 Caroline zahloubaná do score karty. 

 Mistr klubu Pavel Adamec vyměřuje drive na desítce.

-"Tak co?" 

-"Bagdád!"

Třetí kolo, hodně ran a vody ještě víc

Včerejší 3. kolo mohlo mít klidně podtitul Potopa. A šrot... Upřímně mohu říci, že za svou dlouholetou golfovou kariéru (doufám, že to zní dostatečně důležitě) jsem horší počasí nezažila. O to hůř, že není ani podzim, ani apríl, ale polovina léta...

Když jsme se lehce po poledni vydaly na start a začalo pršet, brala jsem to s úsměvem jako lehkou provokaci a nespravedlnost. Škoda jen, že mě smích přešel už po dvou jamkách. Přibližně tou dobou jsem totiž (ten den poprvé, ale rozhodně né naposled) měla promočenou rukavici...

Podrobně reprodukovat celý průběh hry nebudu. Jednak by to vzhledem k celkovému počtu ran bylo zdlouhavé a jednak by to bylo lehce vulgární, bez sprostých slov jsem se totiž včera, uznávám, neobešla.

Moje třetí kolo v číslech

2 - Naše hra byla dvakrát přerušena kvůli bouřce. Smutným zjištěním bylo, že golfové zákony schválnosti v praxi fungují dokonale. Siréna svolávající hráče do klubovny nás zastihla samozřejmě v místech, odkud je to k ní úplně nejdál. Přičemž poprvé jsem se absolutně odmítala hnout z místa, zatímco v případě druhém, kdy jsem byla už třikrát promočená a zase usušená, třikrát ztuhlá a zase rozehraná a hodinu jsem stála v dešti mezi třináctým greenem a čtrnáctým odpalištěm na kraji lesa, jsem rezignovaně šla půl hodiny v tom největším dešti směr klubovna, aby nám tam pánové rozhodčí laskavě oznámili, že máme jít zpět a kolo dohrát.

7,5 – Slovy sedm a půl hodiny. Tolik jsme celkem strávily „na place“ od prvního týčka až po osmnáctou jamku. To už je slušná šichta.

91 – Tolik ran jsem nakonec zahrála. Nic moc k chlubení, nicméně podstatné je, že z celkem startujících 35 žen to v těch hororových podmínkách stačilo na třetí nejlepší výsledek.

A jak to vypadlo z pohledu týmu?

Jak už jsem avizovala nejen v pátek, ale i po prvních dvou kolech, naše šance na postup byly mizivé. A to jak v ženách, tak mezi muži. Oba týmy si sice v celkovém pořadí přilepšily, jenže propastný rozdíl vůči prvním místům se ještě prohloubil a nám už tak před nedělí nezbývalo než pokusit se o co nejlepší umístění.

Ještě třeba podotknout, že muži, kteří většinou celou osmnáctku stihli obejít „suchou nohou“, zahráli v sobotu skvěle. Důkazem budiž, že se škrtal výsledek Pepíka Majera, který zahrál slušných 90 ran. Nejlépe hrál náš mistr klubu Pavel Adamec – 79 ran.

Jak už bylo řečeno, mezi ženami to bylo v sobotu spíš tak trochu o přežití, a to bez nadsázky. Proto není divu, že celé tři čtvrtiny našeho týmu zahrály přes sto ran. Škrtaly jsme nakonec 108.

Když jsme se v sobotu večer, za soumraku, vracely domů, věděly jsme jediné. Že co se týče počasí, a doufejme i výsledků, horší už to nebude. Naším jediným cílem tak bylo co nejrychleji vysušit boty, umýt hole, napařit se ve vaně a namasírovat svaly. Od prvního odpalu „finálového“ dne nás totiž dělilo pouhých pár hodin...

Fotografie pořídila babička, která poctivě podporovala všechny členy týmu, na všechny výkony dohlížela a podávala nejčerstvější informace.

Pár odkazů na závěr:

Výsledky na ČGF

Hořehledy na Facebooku

Štítek III. ligy